Stres, deprese, vyhoření. Učitele je třeba podpořit

V posledních týdnech došlo k navýšení kapacity škol, aby mohly přijímat i ukrajinské děti. Jak se to školám a učitelům daří zvládat?

Podle toho, co slyšíme, je to různé. Myslím si, že většina škol je otevřená tomu, aby tam mohly ukrajinské děti studovat. Je to strašně milé, ta otevřenost je veliká. Školy se ale nacházejí v různém stavu. Problémem často je, že v celkovém součtu máme kapacit relativně dost, nicméně nejsou na těch správných místech. Dobrým příkladem je škola u nás v Černošicích, kde žiju a jsem tam ve školské radě. Je to obrovská škola, která už posledních pět let praská ve švech a už teď tam chodí asi 940 dětí. Ve chvíli, kdy by jich mělo přijít ještě dalších 100, tak už fyzicky není kam ty děti dát. Paní ředitelka říká, že jich tam může umístit 20, maximálně 30. Ale jestli to bude víc, tak se to bude muset řešit.

A řeší se to?

Řeší, jen nikdo moc neví, co s tím. Protože to znamená učit například v nějakém kulturním sále nebo využívat jiné prostory. S tím je spojený další velký problém, a sice to, že se opravdu špatně odhaduje, kde ukrajinské děti nakonec zůstanou.

Jak to?

Zaprvé velké množství ukrajinských rodin stále žije v přesvědčení, že se brzy vrátí. Tím pádem se třeba ani nechtějí v Česku registrovat. Další množství ukrajinských rodin, když se rozhodnou, že tady zůstanou, tak bude řešit bydlení a práci. A musí zkoordinovat školu, bydlení a práci. Takže je docela pravděpodobné, že to ještě povede k migraci Ukrajinců uvnitř republiky. Zas uvedu příklad z Černošic: u nás je hodně lidí, kteří Ukrajincům nabídli ubytování. Když ale ze solidarity uvolníte nějakou část své nemovitosti, tak to většinou děláte dočasně, není to trvalé řešení. A aby si Ukrajinci našli kvalitní bydlení za dostupnou cenu v Černošicích – s hledáním takového bydlení mají problém i Češi. Takže je dost pravděpodobné, že nějaká, nejspíš ne malá, část z nich bude muset putovat někam dál, protože neseženou bydlení. Myslím si ale, že je nejrozumnější počítat s tím, že tam ty děti zůstanou, a vytvořit pro ně kapacity. Je lepší je mít potom volné než je nemít vůbec.

Jak se daří ukrajinské děti zapojit do výuky? Přece jen je tam jazyková bariéra, může to znamenat určité narušení výuky…

Pro učitele je to samozřejmě náročné, zejména pro ty, kteří s tím nemají žádné zkušenosti. Ti si s tím často nevědí moc rady. Máme tu ale řadu škol, do kterých chodí i děti, které nemluví česky. A ty říkají, že se dítě dokáže za pár měsíců zadaptovat, když má ještě nějakou jazykovou podporu navíc. A když ho i něco naučí kamarádi, tak to funguje velmi dobře. Nesmí tam ale těch dětí být příliš velké množství a musí se mluvit česky.

Složitá komunikace

Jakou to představuje zátěž pro učitele i další zaměstnance školy?

Myslím, že velikou. Je to obrovská organizační zátěž, protože jednak musíte ukrajinské děti umístit do tříd, ale zároveň řešíte i, aby měly nějaké pomůcky, učebnice, aby se registrovaly do jídelny. Komunikace je přitom složitá, nerozumíte si, potřebujete někoho s ukrajinštinou. Někdo má ukrajinskou uklízečku, jiný učitelku. My máme v Černošicích učitelku původem z Ukrajiny, ale ta nemá v úvazku řešit i tyto problémy. Nicméně dělá to, najednou pracuje dvakrát tolik než normálně a to vede k šílenému přetížení těchto lidí. Můj odhad je, že na průměrné škole chybí tak jeden až jeden a půl úvazku jenom na zvládání této situace.

Existují nějaké odhady, kolik ukrajinských dětí by se mohlo zapojit do výuky?