Každý snímek z Webbova teleskopu je naprosto přelomový

Jak by se dal popsat Webbův teleskop?

Je to největší kosmický dalekohled, který jsme v historii poslali do kosmického prostoru. V optice a obecně v oboru teleskopů a dalekohledů platí velmi jednoduché pravidlo – čím větší, tím lepší. Takže čím větší je primární zrcadlo, které odráží světlo ze vzdálených koutů vesmíru a pošle jej do detekčních přístrojů, tím více světla posbírá. Co to znamená pro nás? My tím pádem dovedeme posbírat více informací o vzdálených objektech. Takže jednoduše řečeno, Webbův teleskop je unikátní především svou velikostí.

Pokud ho ale srovnáme s jinými známými vesmírnými teleskopy, tak Webbův se liší i svým tvarem.

Ano, on je tak trochu jako ze seriálu Star Trek. Když se podíváme na Hubbleův kosmický dalekohled, tak hodně zjednodušeně řečeno se jedná o tubus. I všechny ostatní námi doposud známé a používané teleskopy měly tvar tubusu. Webbův teleskop je ale tvarově odlišný a právě jemu podobné teleskopy se budou v budoucnu vyvíjet a posílat do kosmu. Webbův teleskop se skládá z osmnácti šestiúhelníkových pozlacených zrcadel. Každé zrcadlo má sedm motorků, které mají za úkol ohýbat a natáčet jednotlivé šestiúhelníky, aby se odražené paprsky odrazily přesně tam, kam potřebujete.

Webbův teleskop je v kosmu od 25. prosince minulého roku. Snímky jsme ale získali teprve nedávno. Proč to tak dlouho trvalo?

Během cesty do kosmu si musí těleso projít několika fázemi. Hlavní fází je logicky dolet na místo určení, jen samotná cesta trvala přibližně měsíc. Místo, kam musel doletět, je 1,5 milionu kilometrů vzdálené od Země a nazývá se Lagrangeův bod neboli librační centrum číslo dva, tedy L2. Důvod, proč je tak vzdálený od Země a od Slunce, je ten, aby měření neovlivňovalo teplo sálající z obou těles. Během letu se ale musel rozložit, přepravit ho složený není zkrátka možné. Představte si to jako origami. Jakmile se na místo dostal, začala takzvaná commissioning fáze, během které se ověřují nejrůznější systémy zařízení a testuje se, zda vše funguje tak, jak má. Velmi důležité je také to, aby teleskop zchladl na teplotu blížící se absolutní nule (pozn. red: -273,15 °C = 0 K). To je důležité proto, aby teplo samotného teleskopu neovlivňovalo vědecká pozorování.

Vesmírná diskotéka

Vzpomínáte si, co jste dělal, když jste čekal na zveřejnění jednotlivých snímků, které Webbův teleskop pořídil?

Když vyšel první snímek, který zveřejňoval americký prezident Joe Biden, tak bylo krátce po půlnoci. Seděl jsem doma a netrpělivě jsem čekal, kdy to přijde. Byl jsem tak trochu v hudebním rozpoložení, protože při čekání a neustálém odsouvání začátku konference, během které mělo dojít ke zveřejnění snímků, hrála v pozadí house hudba. Bylo vtipné pozorovat na sociálních sítích všechny astronomické a kosmonautické fandy, kteří se natáčeli, jak si do rytmu hudby trsají. To zpoždění bylo více než hodinu a půl, takže to byla celkem diskotéka. Když ale začaly být druhý den zveřejňovány další a další snímky, tak si pamatuji, že jsem zrovna utíkal z Českého rozhlasu, kde po mně chtěli slyšet ohodnocení toho prvního zveřejněného snímku. Tiskovou konferenci se zveřejněním dalších snímků jsem tak sledoval v kavárně poblíž Českého rozhlasu, protože jsem se nestihl přesunout zpátky do práce. Bylo to i trochu vtipné.

Jaké byly vaše pocity, když jste snímky poprvé viděl?

Když se člověk zajímá o vesmír, uvědomuje si, že každý snímek byl naprosto přelomový. Upřímně řečeno, ty snímky jako takové byly pouze hezkými pozlátky pro lidské oči. To, v čem to teprve bude skutečně přelomové, se budeme dozvídat z dat, které nám teleskop pošle. Už teď jsme ale schopni v některých ze snímků mlhovin vidět něco, co jsme do této chvíle nebyli schopni pouhým okem pozorovat. Prostě vidíte hvězdu, která na snímku z jiného teleskopu vidět nikdy nebyla, a to je skvělé.

Do jaké vzdálenosti může teleskop dohlédnout?