Balet jsme učili z kuchyně do kuchyně

11. srpna 2021

Herbert Slavík

Daria Klimentová byla primabalerínou ve třech světových souborech. Když už přemýšlela, že kariéru ukončí, dostala nového partnera a tančila ty nejnáročnější role v Anglickém národním baletu dalších deset let. Dnes učí novou generaci tanečníků. „Když už nemůžu být nejlepší já, tak moje studentky ano a já pro to dělám, co jde,“ říká.

Dá se říct, že vám váš poslední taneční partner Vadim Muntagirov prodloužil profesní dráhu o deset let?

To asi ano. Fyzicky bych asi ještě několik let vydržela, ale chyběla mi tehdy psychická motivace. On byl velmi inspirující a vzájemně jsme si rozuměli. Začali jsme jezdit po světě, vystupovali s různými soubory, na galapředstaveních, stále se něco dělo a já najednou neměla čas myslet na konec.

Z anglického baletu jste odešla v roce 2014, on je ale o devatenáct let mladší a tančí dál. Sledujete jeho kariéru?

Sleduju, jsme nejlepší kamarádi. Ze začátku jsem si říkala, že bych tam s ním chtěla být. Konec nebyl vůbec lehký, ale to nejen kvůli Vadimovi. Je úplně jedno, jak se na něj připravujete a že jste si ho takto naplánovala sama. Když skončíte, je to těžké. Už nejste na pódiu a nikdo vám netleská. S Vadimem jsem si to tak strašně užívala a najednou jsem s ním viděla tančit jinou, která si to samozřejmě také užívala, protože on je úžasný tanečník. A já trošku hloupě a nesmyslně žárlila, že bych tam chtěla být já. Ale pak to přešlo.

Jak dlouho to trvalo?

Zvykala jsem si asi tři roky. Šlo to ruku v ruce s tím, jak mi ubývala kondička. Čím míň jsem byla v kondici, tím míň se mi po tom stýskalo. Až jsem si jednoho dne uvědomila, že bych už na takové úrovni tančit nechtěla ani náhodou. Teď si říkám, zaplať pánbůh, že už to dělat nemusím. Vždyť je to taková dřina! Balet je dřina-dřina-dřina, pak jedno úžasný představení, který vás nabije a motivuje na několik dalších měsíců dřiny, na další roli. Když se na to zpětně koukám, jste většinu času unavená, furt vás něco bolí, chce se vám brečet. Je to tak hrozný, až si říkám, proč to asi děláme.

A odpověď?

Asi vás to musí hodně bavit.

Tři operace menisku

Kdybyste své rozhodnutí po více než dvaceti letech odejít z vrcholového baletu mohla udělat znovu – zůstala byste déle, nebo byste odešla dříve?

Poslední rok hodně bolel. Stalo se mi například, že mi den před představením oteklo koleno. Měla jsem totiž tři operace menisku a občas se stávalo, že koleno nateklo a bolelo. Tak jsem si řekla, že už je asi čas opustit pozici první sólistky souboru a trochu zvolnit. S Vadimem jsme si naplánovali na dalších pět let galakoncerty a menší představení a já takhle pomaloučku mizela ze scény. Pomohlo mi to se s koncem lépe vyrovnat, a když na to tak myslím, asi to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

O vás je známo, že jste si zapisovala každé představení. Zapisovala jste si také každé zranění?

Podpořte Reportér sdílením článku