Chci dětem ukázat, že i přes nelehké dětství můžeme bojovat za své sny

1. června 2021

archiv Tomáše Slavaty

Zažil krušné dětství, hádky a násilí. Pak začal Tomáš Slavata sportovat a stal se úspěšným terénním triatlonistou. Negativní zkušenosti se snažil přeměnit v něco pozitivního, pořádá sportovní akce pro děti z domovů i běžných rodin. „Když v šesti letech vidíte, jak vám někdo zmlátí mámu a vy s tím nemůžete nic udělat, musíte s tou bezmocí pracovat. Já jsem si možná v sobě našel mechanismus, aby mě to netrápilo, nestahovalo a abych nešel ve stejných stopách jako moje rodina,“ říká filantrop a triatlonista, který si vzal do péče své dva synovce z dětského domova a nyní vychovává kromě vlastní dcery jako náhradní táta ještě další tři kluky.

Pořádáte sportovní akce pro děti, jak vaše aktivity narušil koronavirus?

Prostřednictvím sportovních akcí, jako je Slavata Triatlon Tour, což je série triatlonových závodů, Dětská atletická liga, ale i díky kempům pro děti se snažím propojovat světy dětí, těch z dětských domovů, ze sociálně slabšího prostředí i z běžných rodin, a dát možnost všem bez rozdílu. V rámci Slavata Triatlon Tour funguje rovněž i bezplatná půjčovna kol a vybavení tak, aby žádné z dětí nebylo znevýhodněno. Pomocí závodu chci vždy vytvořit podobný moment, jaký jsem zažil já jako kluk v době, kdy se pro mě sport stal únikem a oporou v životě, který jsem chtěl vybojovat. Když je sezona v plném proudu a nevstoupí do toho pandemie, tak realizujeme přes 80 akcí pro děti ročně, od jara do podzimu.

A když přišla pandemie?

Koronavirus sice narušil vše, co jsme plánovali, ale bylo důležité se zachovat flexibilně, abychom pomáhali i nadále. Proto jsme všechny peníze přesměrovali na pomoc s pandemií a začali zásobovat zasažené subjekty.

Komu jste začali pomáhat?

Už od úvodu pandemie jsme rozváželi dezinfekci, respirátory i další pomoc do asi 162 dětských domovů. Pak jsme díky přátelům, kteří měli výrobnu dezinfekce, dokázali dostat ještě asi 17 tisíc litrů této šetrné dezinfekce s panthenolem do Alzheimer center a domovů pro seniory. S domovy seniorů nám přitom pomáhali lidé z Harley-Davidson, kteří pomoc rozváželi na motorkách.

Co chcete, aby si děti z akcí, které pořádáte, odnesly? Daří se to?

Dětem je důležité dát něco hmatatelného, něco, o co se mohou opřít. O vlastní radost, úspěch i nezdar. To, co nás utváří, jsou zážitky, a to je to, co se snažím skrze ty akce dát. Ale hlavně i pocit, že ten závod a já jsme tam pro ně a že může vyhrát každý. Mně život zachránil jeden moment, který mě přiměl k tomu, abych na sebe upozorňoval sportem a tím, co mohu dokázat. To chci předat dál. Jestli se to daří, je vždy velkou otázkou. Ale za ty roky mi píšou děti, které třeba na mé tour vyhrály své první kolo či sportovní vybavení a teď se tomu sportu věnují naplno, nebo jim to ukázalo směr tak jako mně. Jsem jen malým článkem v jejich životě, ale mohu jim předat své maximum a ten jeden moment v životě. Musíme těm dětem ukázat pevný vzor a to, že i přes nelehké dětství můžeme bojovat za své sny.

Jiří Januška

Závody s tramvajemi

Říkáte jeden moment, jaký moment to byl?

Když jsem byl malý, vyrůstal jsem na Malostranském náměstí a vždycky jsem mezi Hellichovkou a náměstím závodil s tramvajemi. Tehdy jsem chodil do třetí třídy a jednou se stalo, že z tramvaje vystoupil pán, který mě sledoval, a pochválil mě. Od té doby jsem hrozně moc toužil po nějaké další pochvale.

Jaké vlastně bylo vaše dětství? Vyrůstal jste v podstatě se dvěma sestrami, je to tak?

Podpořte Reportér sdílením článku