Íránský režim přežil daleko horší revolty, říká expert

Protesty v íránských ulicích neustávají, jsou největší za tři roky. Jde už o revoluci?

Mluvit o protestech jako o revoluci je v téhle fázi spíše pořád zbožné přání. Ti, kteří si přejí svrhnout režim, budou samozřejmě zveličovat, co se děje. Lidé, kteří si přejí záchranu režimu, budou říkat, že se neděje nic. Střízlivě vzato, zatím nedochází k nějakém zásadnímu zvratu, který by ukazoval, že se něco láme. Ano, trvá to dlouho. Ale že by se část bezpečnostních složek postavila proti vládě anebo že by protesty byly skutečně masovou záležitostí, to se prostě neděje.

Jsou požadavky protestujících pořád stejné, nebo se mění?

Mění se. Začalo to jako protest proti brutalitě režimu. Co se skutečně stalo, nevíme, a já bych řekl, že to nutně nemusel být úmysl, onu mladou ženu zabít. Na druhou stranu, pokud byla umlácena nebo vážně zraněna tak, že zemřela, nebylo by to poprvé. Její smrt byla prvotní příčinou protestů, později se však k tomu nabalila celá řada dalších skupin obyvatel s úplně odlišnými představami a plány. Ještě ve větší míře se zapojují pracovníci v ropném průmyslu. Vidíme i protesty ve velmi konzervativních částech Íránu, kde by lidé určitě neprotestovali proti povinnému zahalovaní, protože to tam ženy berou jako naprosto běžnou součást života.

A proč se tedy tyhle konzervativní části země do protestů zapojují?

U nich se dostává ke slovu řevnivost, rivalita nebo napjaté vztahy mezi íránským establishmentem a etnickými menšinami, jako jsou Balúčové na východě země. Duchovním vůdcem protestů je tam místní sunnitský klerik, což je v kontrastu k šíitskému establishmentu celého státu. V celé zemi zahynulo během protestů přes dvě stě lidí, víc než čtvrtina je právě v Balúčistánu. Těm určitě nešlo o šátky.

Ženy napříč Íránem tedy nejsou sjednoceny v boji proti nošení šátku pod heslem „Ženy, život, svoboda“?

Některé ano. Ale myslím, že by se konečně západní novináři měli podívat také na ženy, které neprotestují, a zeptat se jich, co si o tom myslí. Chápu, že média potřebují akci, ale nemyslím si, že především šátky jsou zásadní problém íránských žen. Pokud jde o lidská práva, svobody obecně nebo ekonomickou stabilitu, nejsou na tom íránské ženy o nic hůře než íránští muži.

Co trápí íránské ženy, které nejsou v ulicích?

Írán má celou řadu problémů dlouhodobého rázu v ekonomické i sociální sféře. Ať už jde o korupci, nebo pracovní uplatnění. Íránci velmi bazírují na vzdělání, v zemi je po něm obrovský hlad a lidé ho dostávají. Problém je, že se s ním neuplatní. Středoškoláci berou práci lidem se základním vzděláním, vysokoškoláci lidem se středoškolským vzděláním. To vede k frustraci, protože člověk investuje obrovský finanční i společenský kapitál, aby byl vzdělaný, a pak nedostane odpovídající pozici. To je například jedna z rovin hromadící se nespokojenosti. Íránci vždycky brblali na režim. V určitých fázích se pak to brblání samozřejmě nahromadí a teď vidíme jednu takovou vlnu, ve které se proti režimu zdánlivě staví lidé s rozdílnými požadavky a stížnostmi. Před pár lety vlnu protestů spustilo zase něco jiného.

Vystupňování požadavků a kdo s koho