Než sbírat zraněná zvířata, raději se podívejte po vlastních pastích

Nedávno jste se dostala na stránky novin po záchraně jedné labutě, kvůli které na vás Komora veterinárních lékařů podala oznámení. O co šlo?

Ten příběh se odehrál zhruba před půl rokem. V rámci činnosti Záchranné stanice živočichů v Plzni jsme ošetřovali labuť, která spolkla rybářský vlasec i s háčkem a poranila si jícen a kůži na krku. My jsme to zvíře ošetřovali standardně jako vždy v takové situaci.

To znamená, že jste ho operovala na místě?

Nedá se říct přímo operovala, spíš ošetřovala. Jiné řešení v tu chvíli nebylo možné. Labuť se s partnerem připravovala na Třemošenském rybníce v Plzni na hnízdění. Po nelegálním rybolovu však na rybníce zůstal vlasec i s háčkem, který tato samice spolkla. Vlasec byl dlouhý pět šest metrů, a jak ho za sebou táhla, o něco se zasekl a háček jí tak stále více perforoval jícen. Protrhl i kůži na krku, takže si lidé všimli toho, že labuť krvácí, a zavolali nás. Obvykle stačí, že háček vytáhneme přes ránu a odstraníme vlasec. Zvíře se pak dokáže spontánně zahojit. Nicméně zde jsme už viděli, že jsou pod kůží uvízlé zbytky potravy, což ukazovalo právě na protržený jícen.

Samo zahojit?

Zvířata jsou v tomto obdivuhodná. Často se setkáváme s tím, že se divoká zvířata dokážou zotavit i z takových úrazů, které by člověk velmi pravděpodobně sám nepřežil. Například komplikované zlomeniny, fraktury končetin a podobně.

Protržený jícen by se ale nezahojil?

Takové poranění se už samo nezahojí. Rána měřila sedm centimetrů. V tu chvíli jsme se museli rozhodnout. Protože se jedná o divoké zvíře, představuje pro něj každý transport značný stres. Navíc to byl hnízdící pár, který jsme nechtěli oddělovat a narušovat jim hnízdění. Zvíře jsme proto ošetřili na místě, aby to pro něj bylo co nejméně stresující. Zůstat na místě je i lepší pro následné hojení a regeneraci. A konečně, v tu chvíli se už jednalo o výkon, který zachraňuje život.

Obě profese mají jedno společné

Krajská veterinární správa uznala, že jste jí zachránila život, stěžujícím ale vadilo, že jste zubařka a ne veterinářka. Jak to oznámení vnímáte?

Od začátku jsme byli ve spojení s revizní komisí Komory veterinárních lékařů a věc jsme řešili, ale někteří členové komory si nenechali věc vysvětlit a trvali na exemplárním potrestání. Navíc nás překvapilo, že to oznámení přišlo z druhého konce republiky, od někoho, kdo vlastně neví, jak pracujeme a jak spolupracujeme se zdejšími veterináři, a že se nás ani nikdo neptal na to, co se odehrálo a proč jsme to řešili tak, jak jsme to řešili. A co se týče toho, že jsem zubařka a ne veterinářka, tak ony mají obě profese jedno společné. To, co v danou chvíli děláte, chcete udělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vyhodnotíte situaci a podle svých zkušeností se rozhodnete.

Kdybyste nebyla lékařka, postupovala byste jinak?