Baví mě ukazovat cizincům, co v Česku umíme

Jsou firmy, které vzniknou v podstatě z naštvání. Což je i případ společnosti Foreigners: když třiadvacetiletá Andrea Tkačuková studovala vysokou školu, štvalo ji, že její kamarádi-cizinci nemůžou sehnat pronájem za stejné ceny jako Češi. A tak v roce 2009 spolu se svým tehdejším partnerem založila právě firmu Foreigners, která cizincům pomáhá. Jak s jejich podnikáním zatočila pandemická situace? A umí Česko přilákat zahraniční odborníky?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Když začala pandemie koronaviru, vaše podnikání mělo ze dne na den stop stav. Co se vám tehdy honilo hlavou?

Před začátkem pandemie jsem plánovala, že hodně zvolním, protože mi zbývalo šest týdnů do porodu. Ale místo toho jsem pak najednou seděla šestnáct hodin denně u počítače. Osmdesát procent naší klientely totiž tvořili cizinci, kteří se chtěli přestěhovat do Česka, a my jim s tím pomáhali. Všechno se stoplo, ale já si říkala, že tahle situace přece nemůže trvat déle než pár týdnů. Do té doby jsem byla zvyklá hodně plánovat a předcházet všelijakým nesnázím, jenže tohle se předvídat nedalo.

 

Kdy jste spustili pomyslné záchranné čluny?

Asi po měsíci nám došlo, že musíme osekávat. Jako první jsme zrušili drahé kanceláře v centru Prahy i Brna. Sice jsme se na ně těšili několik let a bylo fajn mít pěkný výhled, ale tenhle výdaj nás zbytečně zatěžoval. Hodně jsme posílili pronájmy Čechům a celkově nabídku pro cizince, kteří už tu bydlí. Nechtěli jsme propouštět, takže od nás odešli jen ti, kterým končila smlouva. A moc mě dojalo, že někteří zaměstnanci sami navrhli, že si dočasně sníží plat, aby to firma zvládla.

 

Ostatně vaše firma začala původně taky jako záchrana: pro cizince, kterým majitelé bytů dávali vyšší ceny než Čechům. Už se tohle chování změnilo?

My jsme začínali v Hradci Králové jako tým, který v rámci univerzity pomáhal zahraničním studentům. Já a můj tehdejší snoubenec Vojtěch Stehno jsme měli velmi jasnou představu, co chceme změnit. Vyjednávali jsme pro cizince férové podmínky s majiteli bytů a pomáhali jsme jim vyřídit formality na úřadech, protože bez znalosti češtiny by to nezvládli. Tohle se už naštěstí o dost zlepšilo. V Česku přibylo lidí, kteří mají zkušenosti ze zahraničí. Něco se tam naučili a chápou, proč je důležité fungovat minimálně v angličtině. Co se naopak zhoršilo, je chování majitelů, kteří si najednou vybírají budoucí podnájemníky podle národnosti…

 

 

ŠÉF BEZ OBĚDA

Pramení to z neznalosti kultury?

Někdy nám říkají, že měli špatnou zkušenost, ale jindy dají jasně najevo, že svou nemovitost pronajmou jen Evropanům. Leckdy jde o naprosto zbytečné obavy nebo předsudky vůči jiným kulturám. Snažíme se vysvětlovat na všechny strany, jenže občas ani to nepomáhá. Měli jsme před časem klienty z Ománu, kteří studovali na letecké škole v Brně. Jeli se podívat na byt, majitelka z nich byla nadšená, ale ve výtahu potkali souseda, který si pak té paní stěžoval. Druhý den volala, že prý ten soused řekl, že „Araby v domě nechce“.

 

Čeho se naopak obávají cizinci?

Mnohdy řeší, jak je tady přijmou ve firmě, protože jsou zvyklí na určitý styl chování a v Česku najednou zjistí, že komunikace funguje na trochu jiné úrovni. Jedna naše klientka je z Kolumbie, vede v Praze velký tým lidí a nedávno mi říkala, že zaslechla, jak se její podřízený domlouvá s ostatními, že půjdou na oběd. Nechápala, proč nejdou všichni společně. On jí pak řekl, že tady není úplně zvykem chodit s šéfem na oběd.

 

To musela být dost překvapená.

Právě proto jsme do našich služeb pro firemní klienty zařadili kurzy, kde jim vysvětlujeme kulturní rozdíly, aby nebyli zmatení z reakcí kolegů nebo nadřízených. Hodně často se diví, proč lidé v Česku neumí přijmout pochvalu. V zahraničních firmách je běžné, že vás šéf nejen pochválí, ale ještě vám dá zpětnou vazbu. Na tohle si teprve zvykáme. Většinou chválení neznáme ani z vlastní z rodiny, natož z práce. Máme v sobě takové zvláštní podezření: „Aha, teď mě šéf pochválil, ale určitě to nebude jen tak! Asi něco chce!“ Já se to taky musela učit a snažím se k tomu vést i moji dceru, aby nebyla rozpačitá jako já, když jí někdo řekne „To se ti fakt povedlo!“.

 

JASNĚ A STRUČNĚ

Další častý stereotyp je o Češích, kteří jsou prý „chladní“ a cizinci si tu jen těžko hledají kamarády. Slýcháte tyhle komentáře?

Moc často ne. Spíš mi klienti říkají, že když už se tu s někým skamarádili, tak to bylo hlubší přátelství než třeba v Americe, kde jim to přijde povrchnější. Co ale cizince rozhodně štve, je fungování, přesněji řečeno nefungování úřadů v Česku. V tomhle směru je můžeme „uklidnit“ – to se neděje jen vám, protože jste cizinci, ale i nám, kteří jsme z Česka. Hodně klientů opravdu kvituje městskou hromadnou dopravu, protože je na ni spoleh, což v cizině nebývá tak běžné. A také zmiňují, že se u nás cítí bezpečněji než jinde ve světě.

 

Mluvily jsme o pochvale, a s tím souvisí i zdravé sebevědomí. Umíme se my Češi dobře „prodat“?

Tohle se mění jen velmi pomalu. Nejvíc vnímám ty rozdíly během pohovorů. Cizinci pořád vítězí nad uchazeči z Česka, a to z jednoduchého důvodu. Umí říct jasně, stručně a konkrétně, jaké mají dovednosti a proč by pro nás byli přínosní. Češi se během pohovoru naprosto zbytečně podceňují. I když něco umí opravdu dobře, skoro se to stydí říct.

 

A co se naopak cizinci mohou přiučit od nás?

Dělat věci pořádně a dotahovat je do konce. S manželem cestujeme po celém světě a docela často se stává, že máme jednání se zástupci firem. Dost si pochvalují, že lidé z Česka jsou zvyklí opravdu makat. Nedávno jsme bydleli v úplně novém čtyřhvězdičkovém hotelu na Kanárských ostrovech a byly tam nedostatky, které by v Česku při kolaudaci neprošly. Opadávající kachličky nebo promáčknutá zeď a další vady. Tohle by si, myslím, u nás nikdo nedovolil.

 

POŘÁDNÝ KOPANEC

Vaše firma se docela živelně rozvinula. Od pronájmů bytů až po kurzy o kulturních rozdílech. Měla jste nějaký vzor, který vás inspiroval?

Asi to nebyl jeden konkrétní člověk, ale vždycky pro mě i pro mého tehdejšího snoubence Vojtu bylo důležité radit se s někým zkušenějším. Máme už řadu let jednoho mentora, který komentuje naše spory s odstupem. Hodně nám to pomohlo, když náš vztah skončil, ale zároveň jsme chtěli zůstat v jedné firmě. Tolerance byla potřeba na všech stranách, hlavně v době, kdy jsme si já i Vojta našli nové partnery. Od té doby ale už uběhla spousta času. Všechno jsme ustáli, a díky tomu si pomáháme osobně i pracovně.

 

Co jste se v těch uplynulých pandemických měsících naučila o sobě?

Začátek pandemie byl pro nás pořádný kopanec. Zpětně jsem za něj ale ráda, protože mi došlo, že se daly do pohybu věci, které jsme dlouho plánovali. Samotnou mě překvapilo, jak umím být flexibilní. Ono to ani jinak nejde, když máte rodinu, změní se vám všechno, ale tady se těch změn sešlo víc najednou. Před pandemií jsem byla zvyklá pracovat na dálku ze zahraničí a teď si to užívám ještě víc, že můžu odjet někam k moři. Přes den pracovat a po práci na pláž. Chtěla bych tohle umožnit i našim zaměstnancům, kteří nemusí být kvůli klientům v Česku.

 

POMALÉ ZMĚNY

Spousta formalit se zjednodušila a lze je řešit online. Týká se to i úřadů, kde vyjednáváte dokumenty pro cizince?

Žádná velká revoluce se nekonala. Často řešíme různé formality pro cizince na ministerstvu vnitra. Něco se dá poslat přes datovou schránku, ale u spousty úkonů úředníci stále trvají na osobním setkání. Během covidu šly některé žádosti poslat jen poštou.

 

A zlepšilo se chování úředníků k cizincům?

Posouvá se to strašně pomalu. Jsou tam lidé, kteří se snaží, ale zatím jich stále není dost. Když jednou za čas sháníme někoho k nám do firmy, hlásí se nám lidé ze státní správy. Říkají, že by klidně i zůstali na původním místě a zlepšili podmínky pro cizince, ale neměli podporu vedení ani odpovídající finanční ohodnocení.

 

Co vlastně Česko dělá pro to, aby přilákalo zahraniční odborníky?

Nejlépe znám situaci v Jihomoravském kraji, hlavně u nás v Brně, kde se radnice opravdu snaží a pomáhá cizincům, aby se tu etablovali. Hodně důležité je Brno Expat Centre, které propojuje zástupce firem a samosprávy. Mají pro ně nejrůznější praktické tipy a rady, které jim pomohou, aby se tu zorientovali a získali další kontakty pro podnikání nebo odbornou práci. Podobná expat centra fungují už i v Praze a v Ostravě. I tak si ale myslím, že by se dalo dělat mnohem víc. Jenže k tomu by byla potřeba větší podpora od státní správy. V Česku je spousta zdravotních sester nebo lékařů ze zahraničí, kteří nemohou pracovat v oboru jen proto, že jim úřady neuznají diplomy z ciziny. A to je přece hrozná škoda…

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama