Ten objev léku je neskutečný úspěch, ale držím se při zemi

2. května 2022

Radioaktivita ji fascinovala už od dětství, i proto se rozhodla studovat jadernou chemii. „Mým celoživotním posláním je ukázat i tu dobrou tvář radioaktivity,“ říká jaderná chemička Martina Benešová. Daří se jí to dokonale. Během doktorandské stáže v německém Heidelbergu se jí povedlo spoluobjevit lék na rakovinu prostaty. A pacientů, kteří se i díky ní vyléčili, přibývá.

Máte za sebou obrovský úspěch, jak to celé začalo?

Začalo to už v mém dětství, kdy se u mě objevil obrovský zájem o radioaktivitu, se kterou jsem se seznámila díky svému otci. Je geolog, ukázal mi radioaktivní kameny a to mě naprosto fascinovalo. Proto jsem se poté na Karlově univerzitě rozhodla studovat jadernou chemii a tam už jsem se zabývala i vývojem různých látek pro aplikaci v nukleární medicíně. Když jsem se rozhodovala, co dál, všimla jsem si, že Německé centrum pro výzkum rakoviny v Heidelbergu nabízí osmnáct stipendií, tak jsem se přihlásila. Hlásilo se asi 800 lidí, bylo to neskutečně náročné, ale uspěla jsem.

Pak už jste začala pracovat na vývoji léku?

Součástí toho výběrového řízení byl i výběr konkrétního projektu. Mně se líbil projekt vývoje nových radiofarmak, která by byla vhodná nejen pro diagnostiku, ale i pro terapii rakoviny prostaty. (Tato radiofarmaka fungují na principu, že buňky rakoviny nejen přesně najdou, ale rovnou je začnou ničit – pozn. red.) Moji kolegové z oddělení, kam jsem se přihlásila pro doktorské studium, už předtím vyvinuli diagnostikum pro zobrazování metastáz rakoviny prostaty, takzvané PSMA-11. A mým úkolem pak bylo připravit právě radiofarmakum, které může být použito nejen pro diagnostiku, ale také pro terapii.

Jak ta příprava probíhala?

Veškerá nová radiofarmaka se testovala na buněčných kulturách rakoviny prostaty a posléze také na myškách. Jedno z těch radiofarmak se na začátku jmenovalo MB-17, neslo tedy moje iniciály a bylo v pořadí sedmnáctou substancí, kterou jsem připravila. Dnes se jmenuje PSMA-617. Když jsme PSMA-617 použili u myšky, která měla implantovaný tumor rakoviny prostaty na ramínku, tak přibližně po jedné hodině od aplikace byl na skenu vidět pouze ten tumor a nic jiného, žádný jiný orgán.

Co to znamenalo?

Viděl to hlavní lékař z nukleární medicíny z univerzitní kliniky v Heidelbergu, která sídlí na stejném kampusu jako Německé centrum pro výzkum rakoviny. Jsme i propojení podzemním tunelem, což je výhoda, když člověk transportuje radioaktivitu. A ten říkal, že to vypadá výjimečně a že musíme MB-17 ihned otestovat na pacientovi. První aplikace byla schopná zobrazit veškeré metastáze rakoviny prostaty v různých částech těla, takže velmi krátce nato bylo rozhodnuto, že se najde i první pacient pro terapii.

Jak to dopadlo?

Ten pacient se vyléčil. A byl to pacient, který měl za sebou už všechny možné terapie, hormonální terapii i chemoterapii, a žádná z nich již nefungovala. Pak byl ale úplně čistý, žádné metastáze nezbyly. Na základě toho prakticky na celém světě začali v rámci takzvaného „Heilversuch“, což by se dalo volně přeložit jako „zkouška na vyléčení“, toto farmakum testovat. Když se ukázalo, že funguje, rozjely se klinické fáze I, II a III. Právě ta třetí fáze, která se jmenuje Vision, byla nejdůležitější. Byla provedena na přibližně 800 pacientech v 88 zemích světa a její výsledky přesvědčily momentálního vlastníka licence PSMA-617 společnost Novartis, aby požádala o schválení léku. K tomuto schválení americkou lékovou agenturou FDA došlo letos 23. března a farmakum opět změnilo jméno, tentokrát na Pluvicto.