Věk na deskové hře říká, že dítě hru pochopí, šachy jsou 6+

Vybírají si muži a ženy rozdílné typy her?

Obecně se to tak dá říct. Muže asi víc zaujme válečné téma nebo sci-fi, ženu zvířata, příroda a pěkné grafické zpracování. Čím je pak ale hráč nebo hráčka zkušenější a vyprofilovanější, tím víc se rozdíly ve výběru her stírají.

 

Moderní hry jsou prý zajímavější tím, že hráči nevypadávají průběžně, aby si všichni co nejvíc zahráli. Až do poslední chvíle tak není jasné, kdo vyhraje?

Většina moderních her tak funguje, i když se určitě najdou výjimky, obvykle u velkých strategických, případně ekonomických her. Je ale velký rozdíl mezi vypadnutím poté, co se nedostanete na vytoužené políčko, protože vám jen nepadne kostka, anebo poté, co si špatně spočítáte výnosy z akcií anebo špatně odhadnete diplomatické a vojenské schopnosti soupeře. Z toho pak vznikají příběhy, o kterých si hráči ještě dlouho vyprávějí.

 

Liší se, co se dnes hraje u nás a co ve světě?

Je to velmi podobné. Přece jen díky internetu se trendy šíří všude stejně, a pokud se někde objeví nějaká herní pecka, tak se o tom ví.

 

Kdy u nás přestal svět deskovek patřit jen klasickému Člověče, nezlob se?

Vzestup moderních deskových her podle mě přišel s rokem 1995, kdy vyšli Osadníci z Katanu. Bohužel si dodnes spousta lidí myslí, že v hrách se stále hází kostkou na náhodu nebo že je to zábava pro děti. Možností je ale dnes opravdu hodně. Skvělé je, že hry rozvíjejí slovní zásobu, kreativitu a fantazii.

 

Jaké typy her dnes přitahují?

Kouzlo deskovek funguje, ať už díky bláznivým párty hrám, postřehovým a paměťovým hrám, kde vás budou porážet děti, díky logickým hrám, ze kterých se vám zavaří hlava, nebo těm kooperativním, kde všichni společně spojí síly, aby zvítězili. Válečné hry prověří vaše strategické schopnosti nebo existují únikové hry, založené na myšlence fyzických únikových her, jen se odehrávají u vás na stole. Lákadlem jsou i krásné a výpravné dobrodružné hry, ve kterých nahlédnete do cizích světů.

 

Prý se deskové hry propojují i s online světem?

Aplikace vám často zjednodušují části hry, které by vás nemusely tolik bavit. Zrychlují děj. Dnes už jsou běžné a poměrně oblíbené. Sám tento typ her ale nevyhledávám, protože hraju jak deskovky, tak hry na počítači.

 

Můžete to propojení nastínit na příkladu?

Aplikaci potřebujete třeba k příběhové a kooperativní hře Pán prstenů – Putování po Středozemi. Aplikace vás v podstatě naučí pravidla. Je to scénářová hra, takže se jednoduše dozvíte, kam si co máte předem připravit, a pak za vás vyhodnocuje různé situace. Zcela jinak zase funguje kooperativní hra Detektiv – po stopách zločinu, kde se můžete vžít do role vyšetřovatelů a řešíte pět propojených případů. U té se díky internetu připojíte na herní policejní databázi. Máte tak k dispozici informace o lidech, staré spisy, porovnáváte informace DNA… Ideálně ale ještě potřebujete velkou nástěnku, na kterou budete kreslit myšlenkovou mapu. Případy jsou to opravdu zapeklité.

 

Jak dlouho taková hra trvá?

Každý z případů může zabrat čtyři i pět hodin. Začnete řešit případ, hra vám nabídne nějaké možnosti, když si jednu vyberete, přicházejí skrze ni další. Jenže nemáte čas na všechno a domněnky si musíte začít potvrzovat dedukčně. Paradoxně, čím víc hráčů, tím déle trvá domlouvání. My jsme spoustu času strávili vymýšlením teorií, což nás na tom bavilo nejvíc. Hra navíc sama doporučuje po určitém čase pauzu na tu klasickou policejní koblihu, na srovnání myšlenek…

 

Existují zajímavé hry pro jednoho?

No jasně, často je na krabici uvedeno, že je určena pro jednoho až X hráčů. Příkladem může být logická hra Nebe v plamenech od českého autora. Snažíte se zabránit invazi mimozemšťanů. Budujete svoji základnu nebo třeba určujete rychlost lodí, které se na vás řítí.

 

Před lety měla obrovský úspěch česká hra Krycí jména. Čím to je?

Do dneška je to jedna z celosvětově nejprodávanějších her. Je to takzvaná asociační párty hra, která je extrémně jednoduchá na pochopení. Ostatní hráči se snaží proniknout do vašeho myšlení, co jim vlastně chcete sdělit. Prostě to funguje. Už vycházejí různé varianty, máme tady třeba i verzi Disney.

 

Jaké jsou další párty hry?

Můžeme je rozdělit na přemýšlecí, jako jsou Krycí jména, nebo pak ty vyloženě bláznivé, jako jsou známé Activity. Populární je Bum Bum Burrito, kdy po sobě hážete jídlem.

 

Opravdovým?

Ne ne! Je to vybíjecí karetní hra s pěnovými burrito tortillami. Karta vám prostě občas řekne – Zaútoč!

 

Minecraft nejen pro děti

V deskové podobě už existuje i populární Minecraft. Bude to bavit desetiletého kluka, který hraje počítačovou verzi?

Mám zkušenosti s deskovou i online verzí, tak začnu ze široka. Lidé se počítačové hry Minecraft často děsí. Je to ale jedna z nejlepších her, která kdy pro počítače vznikla. Díky tvoření vlastního světa úžasně rozvíjí kreativitu.

 

A proč se jí lidé děsí?

Hru shazuje sama komunita, protože ji obvykle hrajou děti, které si ji přizpůsobí k obrazu svému. Pokud je ale hráč opravdu kreativní, tak je pro něj svět Minecraftu podobný, jako byste stavitele lega zasypal kamionem různých kostiček, a mohl si dělat, co chce. V Minecraftu navíc můžete chovat zvířata, pěstovat rostliny... Vytvoříte si svůj server, kam pozvete, koho chcete. Technickým nadšencům systém umožňuje tvořit i jednoduché obvody a v Minecraftu vznikají i funkční počítače. Spoustu úžasných ukázek najdete na YouTube.

 

Jak tohle převedete do deskové podoby?

Funguje to moc hezky. Je to v podstatě logická hra, ve které plníte úkoly. A máme ověřené, že děti hrající počítačovou verzi to může bavit. Deskovku si navíc bez problému zahrají i dospěláci, může se hezky propojit celá rodina.

 

Odkud z internetu mohou hráči čerpat informace o novinkách?

Existuje například stránka BoardGameGeek, což je databáze deskových her, včetně pravidel, různých dalších variant a domácích doplňků, kterými si hry můžete vylepšit. Na českém trhu by se tomu dala přirovnat databáze Zatrolené hry, což je komunita, která překládá pravidla těch, které u nás nevyšly česky. Mezi nejznámější české kanály prezentující novinky patří i Deskofobie. Na internetu je ale spousta lidí, kteří točí videa, kdy rozbalují hry, a popisují první dojmy.

 

 

Prý se zase vrací obliba Dračího doupěte, české hry z počátku 90. let?

Zájem se výrazně zvednul v době covidu, mladí lidé najednou masivně sháněli hrací kostky. Pomohli tomu hlavně youtubeři, lépe řečeno streameři. V Česku existuje internetový projekt Krotitelé draků, což je česká skupinka streamující hru Dungeon and Dragons populární v Americe a vůbec v zahraničí. Ta byla kdysi Dračímu doupěti inspirací. V poslední době ale vyšlo i několik podobných her na hrdiny, třeba Dračí hlídka.

 

Vzrostl s příchodem covidu zájem o deskové hry?

Možná trochu ano, ale ten boom je setrvalý už několik let. Nadšení z deskovek se šíří. Pořád je ještě hromada lidí, kteří je považují za dětskou zábavu, takže tímto směrem obliba může vzrůstat. Existuje třeba spousta zajímavých abstraktních her, které mohou chytře bavit i seniorskou generaci.

 

Abstraktní hry jsou které?

Abstraktní hra je logická, kombinační, má dvě tři jednoduchá pravidla, jen několik komponentů a je absolutně bez tématu. A vy si musíte vymyslet, jak tu hru vyhrát. Zapřemýšlíte si u toho. Třeba Qwirkle, jakási variace na Scrabble, ale místo písmen používáte barvy a tvary. Velmi oblíbený je Rummikub, něco jako nová varianta žolíků, ale s číselnými žetony. Teď existuje výborná varianta na Scrabble, která se jmenuje Bananagrams, nicméně tato hra se nehraje na body, ale na čas. Je to výborná, rychlá záležitost až pro osm lidí.

 

Na každé hře vidím věkové doporučení, na této 7+. Nicméně tato označení prý znamenají spíše složitost hry?

Označení dává obecnou nápovědu, od jakého věku je člověk schopný danou hru pochopit.

 

Což ale neznamená, že ji bude umět hrát během chvíle?

Přesně tak, třeba šachy mají označení 6+ a mají sice velmi jednoduchá pravidla, ale zahrát to dobře? To není úplně jednoduché. Když se tedy díváte na jakoukoliv hru a věkové doporučení, je třeba brát to s ohledem na zkušenosti daného hráče. Určitě je vhodné vybírat témata hry, která jsou mu blízká.

 

Zmínil jste únikové hry, je o ně velký zájem?

Jsou velmi oblíbené, ale existuje velká skupina lidí, kteří je nemají rádi. Zejména ti, kteří nemají moc nahráno.

 

Proč?

Jsou jenom na jednu hru a lidé chtějí mít zábavu dlouhodobou. Je to v podstatě jako hlavolam, když už víte, jak na něj. I kdyby to tak nebyla jednorázovka, kterou skrze úkoly zničíte, už ji prostě znáte. Takové hry se ale mohou předávat dál, vyměňovat... Zájemcům tento typ hry obvykle přirovnávám k návštěvě kina ve dvou lidech, za které dáte i šest stovek. Za tu únikovku dáte tři sta, a máte za to také dvouhodinový zážitek, obvykle i s nějakým příběhem.

 

Vás baví počítačové i deskové hraní, co vám které z nich přináší?

Počítačové hry hraju mnohem déle než deskovky. Hraju je obvykle, když jsem sám doma po práci a nechce se mi nic dělat. Deskovky mě naopak táhnou k tomu, abych se sešel s dalšími lidmi, je tam ten společenský aspekt. Samozřejmě mám dobrý pocit, když vidím naživo soupeře prohrávat. Baví mě obojí, každé má svoje. Rád se učím nové hry a zároveň mě moc baví otevírat lidem dveře do tohoto světa.