Aby si udržela nezávislost, potřebují média i víc peněz

Podfinancování veřejnoprávních médií a snižování stavů povedou jen k tomu, že bude veřejnoprávní služba stále méně kvalitní, říká advokát Jiří Kučera, nový předseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Právě proto je jednou z priorit fondu prosazovat reformy, které by situaci médií veřejné služby zlepšily a posílily jejich nezávislost jak na politice, tak i na ekonomických tlacích.

Poslanecká sněmovna se má právě v těchto dnech zabývat novelou zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Co v návrhu je?

Už loni jsme společně s Rekonstrukcí státu a Mezinárodním tiskovým institutem (IPI), s Martinem Luhanem a Michalem Klímou chodili za poslanci demokratických stran s návrhem, který se soustředil na dvě základní věci. První je zajištění nezávislosti daného média skrz velkou reformu volby členů kontrolních rad. Druhým pilířem nezávislosti je pak financování. Vedli jsme dlouhé diskuse s různými aktéry, od lidí z organizací, které k tomu mají co říct, až po zákonodárce. Velmi aktivní v tom byli například senátor David Smoljak či poslanec Jan Lacina. Nakonec jsme došli k návrhu, který měl několik základních bodů.

 

Jakých?

Prvním bodem byla změna podmínek toho, kdo může navrhovat kandidáty do rad. Měla by to být organizace, která má celorepublikovou působnost a minimálně desetiletou aktivní historii. Jde o to, aby kandidáty nemohly navrhovat ad hoc zakládané organizace anebo nějaké lokální obskurnosti. Poté jsme nově, mnohem hlouběji definovali střet zájmů kandidátů do rad a pravidla pro jejich kvalifikaci. Radní by rovněž nově měl vedle sněmovny volit a odvolávat i Senát. A navrhli jsme také soudní přezkoumatelnost rozhodnutí jak o volbě a odvolání radních, tak i samotných rad Nejvyšším správním soudem. Nakonec ale, v neposlední řadě, jsme řekli, že by se sněmovna měla každý rok zabývat financováním veřejnoprávních médií.

 

 

Právě na financování veřejnoprávních médií nejspíš shoda nepanuje...

Přesně tak. Konzultovali jsme to s demokratickými stranami, Piráti by chtěli něco na způsob DPH, Starostové a nezávislí zase říkají, že by se měl koncesionářský poplatek valorizovat, někteří prosazují, ať je ta částka automatická, aby do toho už politici nezasahovali, protože pokud rozhodujete o penězích jiného, zákonitě nad ním držíte moc. Po volbách se toto téma ukázalo jako velký problém a pětikoalice se shodla jen na minimální množině názorů. Udělali tedy takzvanou malou novelu. Ta říká, že se na volbě radních bude vedle sněmovny podílet i Senát. Konkrétně sněmovna by měla volit dvě třetiny členů rad a Senát třetinu, přestože jsme navrhovali, aby každá komora volila polovinu členů rady. Rovněž tam je, že se už rada v případě dvojího neschválení výroční zprávy sněmovnou nebude rozpouštět. Což bylo něco, čím mohli politici držet Českou televizi v šachu.

 

Minimální konsenzus

Vy jste s touto verzí spokojený?

Samozřejmě, že nejsem. Budeme se snažit ještě teď v rámci připomínek dostat tam naše principy zpátky. Nicméně idea vlády je taková, že se schválí alespoň tento minimální konsenzus a pak se k tomu vrátí pracovní skupina, která má vzniknout při ministerstvu kultury. Bude mít za úkol připravit reformu ve větším rozsahu. Nebude se týkat jen zákona o ČT a ČRo, ale rovněž i o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak to ale se vznikem této pracovní skupiny je, nevíme.

 

Takže koncesionářské poplatky z toho úplně vypadly? Jejich výše se nezměnila od roku 2008...

Vypadly. Do toho se teď nikomu nechce. Je to ale obrovský problém, financování je jednou z podmínek nezávislosti. Podle mého názoru nemůže veřejnoprávní služba bez navýšení koncesionářského poplatku nebo alespoň krátkodobého zvýšení příjmu z reklamy fungovat. Podfinancování veřejnoprávních médií, snižování stavů, to je cesta k tomu, aby byla veřejnoprávní služba čím dál méně kvalitní. A teď si uvědomte, že sice důvěra v média klesá, jak je to vidět v celé západní Evropě, nicméně právě u nás veřejnoprávním médiím pořád důvěřuje téměř 70 procent lidí, kteří je sledují. Což je velký rozdíl například oproti Maďarsku či Polsku. A my tato média budeme obzvlášť potřebovat právě v této těžké době, která se na nás řítí. Čili o to problematičtější nynější stav je.

 

Takže když se teď zákon schválí v nějaké okleštěné verzi, poté bude pracovní skupina vymýšlet, jak by se dalo financování veřejnoprávních médií navýšit? Protože to bude potřeba asi brzy...

Bude to potřeba co nejdříve. Tady v Evropě máme několik možných způsobů, jak se koncesionářské poplatky vybírají. Buď je lidé platí přímo, nebo jsou média financována ze státního rozpočtu. To má poměrně hodně zemí, například Belgie, Bulharsko, Kypr, Maďarsko, ale i Nizozemsko. U tohoto druhu financování je však velkou otázkou, do jaké míry to má vliv na nezávislost daných médií.

 

Toho se média hodně bojí.

Přesně. Navíc u státního rozpočtu vždycky najdete důvod, proč šetřit. Rovněž by se to muselo přijmout poměrně razantní a náročnou legislativní změnou. Pak to bývá například tak, že poplatek platíte vy společně s účtem za elektřinu (například v Itálii či v Řecku), nebo je to daň z veřejnoprávního vysílání, což je daň, kterou odvádí všichni. Tak je to ve Francii. Tam teď zavedli, že se budou veřejnoprávní média financovat z výnosů z DPH, aby na to politika neměla vliv. To jsou základní modely. O všech by se u nás dalo diskutovat, a může to být dokonce i hybridní model, nicméně k navýšení financování veřejnoprávních médií musí dojít. Jinak za to budeme platit ztrátou kvalitního obsahu a zároveň ztrátou informovanosti společnosti.

 

Kvalitní obsah

Mohlo by to znamenat i krizi médií veřejné služby?

Samozřejmě. Uvědomte si, jak dobrou práci média veřejné služby odvedla v investigativě, pokud jde o nejrůznější aféry předchozích vlád, nebo jak kvalitně informovala ohledně pandemie. A my tu kontrolu budeme potřebovat neustále. Pokud tu nebude, tak i politický proces může najednou vypadat úplně jinak. Podívejte se, jak vypadají volby, respektive volební kampaň v Maďarsku.

 

Když se budeme bavit obecně, jaké jsou podle vás nejpalčivější problémy českých médií?

Zaprvé podfinancovanost, pokles příjmů z reklamy a s tím související nemožnost zafinancovat kvalitní obsah a rozvoj. Uvědomme si, že mladá generace nepočká, až si vyřešíme financování, aby mohla od veřejnoprávních médií dostávat informace ve formátech, které preferuje. Obrátí se jinam a pro veřejnoprávní média bude ztracená. Potřebujeme rozvoj distribuce informací. Ke kvalitnímu obsahu uvedu jeden příklad: zahraniční zpravodajství. My tady nemáme kvalitní zahraniční novinařinu, jejímž obsahem by byly mezinárodní vztahy a politika, jako to bývávalo ještě před patnácti lety. Dnes redakce zprávy často jen přebírají. Projevuje se to rovněž v tom, že když si otevřete hlavní deníky, ať již online, nebo papírové, vidíte, jak jsme skutečně zaměření hlavně na Českou republiku, domácí politiku a ekonomiku a nevnímáme se v kontextu našeho okolí, především Evropy.

 

S důvěrou v média souvisí i dezinformace. Jak s nimi bojovat? Lidé podle všeho čím dál více sledují nejrůznější obskurní weby a odklánějí se od důvěryhodných zdrojů informací.

To souvisí i s faktem, že přechod do onlinu byl u českých médií ještě rozostřený nástupem sociálních sítí. To znamená, že pokles důvěry v tradiční média, který tady i my zažíváme, je z velké části způsobený i tím, jak se změnil způsob přijímání informací uživateli. Když se podíváte na Reuters Digital Report, vidíte, jak obrovsky roste masa příjemců informací skrz mobilní zařízení. A na to jsou sociální sítě lépe připraveny. Je to dáno rovněž i tím, jakým způsobem jsou informace rozšiřovány právě v tradičních médiích, která se neumí dostatečně adaptovat na novou situaci. Například The Washington Post má už dva roky svou tiktokovou stránku, kde lidem sdělují hlavní obsah zpráv, ekonomických, lifestylových, ale i politických.

 

 

Jak jsou na tom česká média ve srovnání ve světem?

Jsme malí, tím pádem máme málo peněz a od toho se hodně věcí odráží. Rovněž jsou u nás média hodně konzervativní na rozdíl od západní Evropy, od větších států. Například je zajímavé, že v západní Evropě v porovnání s východní není pokles prodeje tisku tak strmý. Francouzský Libération si víceméně drží náklad. Je to samozřejmě i o propracovanější kultuře médií samotných a o jejich pevnějším místě ve společnosti. U nás se rychle mění konzumní návyky a více se propadá důvěra v média. Myslím si ale, že když to srovnáme s dalšími zeměmi v našem regionu, tak jsou u nás velmi kvalitní veřejnoprávní média, to je naše velké plus a to bychom si měli držet. Poskytují vysoce kvalitní službu, což není samozřejmost. A čelí také velkým tlakům. Právě proto je jednou z priorit fondu prosazovat reformy, které by posílily jejich nezávislost, jak na politice, tak i na ekonomických tlacích, a zároveň zlepšily financování veřejnoprávních médií.

 

Jak se proměnila důvěra v média v posledních letech?

Důvěra v média bohužel pomalu klesá. Klesající trend je vidět zvláště v okamžicích krize. Veřejnoprávní média ani jejich online verze, jako je například iRozhlas, nicméně nemají ten pokles tak strmý. A to je velká hodnota. Lidé vnímají, že jedním z pilířů demokratického právního státu jsou i svobodná a nezávislá média. Pokud jde o důvěru a index svobody, Reportéři bez hranic mají dobře promyšlenou metodologii, jak to hodnotit.

 

Jakou?

Řekli si, že základ toho, aby byla média nezávislá a zároveň svobodná, je, že musí mít určité podmínky. Takže měří možnost novinářů a novinářských kolektivů svobodně a nezávisle sbírat, zpracovávat a šířit informace. A svobodně a nezávisle znamená, že vám nikdo nevyhrožuje, že na vás není vyvíjený ekonomický či politický tlak, že vás nikdo nemůže žalovat za to, že o něm napíšete pravdu. Pak tam máte například i to, jestli neexistují tabuizovaná témata, jako jsou rozdíly v příjmu mužů a žen nebo problémy LGBT komunity. My jsme v tomto žebříčku za loňský rok poskočili o dvacet míst nahoru, ze 40. na 20. místo. A to jen proto, že se tady změnila vláda, a že už není u moci ten, kdo vlastní média a může na ně tlačit, aby určité informace zveřejňovala, nebo nezveřejňovala.

 

Autorka je redaktorkou ČTK

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama