Aby si udržela nezávislost, potřebují média i víc peněz
11. října 2022
Podfinancování veřejnoprávních médií a snižování stavů povedou jen k tomu, že bude veřejnoprávní služba stále méně kvalitní, říká advokát Jiří Kučera, nový předseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Právě proto je jednou z priorit fondu prosazovat reformy, které by situaci médií veřejné služby zlepšily a posílily jejich nezávislost jak na politice, tak i na ekonomických tlacích.
Už loni jsme společně s Rekonstrukcí státu a Mezinárodním tiskovým institutem (IPI), s Martinem Luhanem a Michalem Klímou chodili za poslanci demokratických stran s návrhem, který se soustředil na dvě základní věci. První je zajištění nezávislosti daného média skrz velkou reformu volby členů kontrolních rad. Druhým pilířem nezávislosti je pak financování. Vedli jsme dlouhé diskuse s různými aktéry, od lidí z organizací, které k tomu mají co říct, až po zákonodárce. Velmi aktivní v tom byli například senátor David Smoljak či poslanec Jan Lacina. Nakonec jsme došli k návrhu, který měl několik základních bodů.
Prvním bodem byla změna podmínek toho, kdo může navrhovat kandidáty do rad. Měla by to být organizace, která má celorepublikovou působnost a minimálně desetiletou aktivní historii. Jde o to, aby kandidáty nemohly navrhovat ad hoc zakládané organizace anebo nějaké lokální obskurnosti. Poté jsme nově, mnohem hlouběji definovali střet zájmů kandidátů do rad a pravidla pro jejich kvalifikaci. Radní by rovněž nově měl vedle sněmovny volit a odvolávat i Senát. A navrhli jsme také soudní přezkoumatelnost rozhodnutí jak o volbě a odvolání radních, tak i samotných rad Nejvyšším správním soudem. Nakonec ale, v neposlední řadě, jsme řekli, že by se sněmovna měla každý rok zabývat financováním veřejnoprávních médií.
Přesně tak. Konzultovali jsme to s demokratickými stranami, Piráti by chtěli něco na způsob DPH, Starostové a nezávislí zase říkají, že by se měl koncesionářský poplatek valorizovat, někteří prosazují, ať je ta částka automatická, aby do toho už politici nezasahovali, protože pokud rozhodujete o penězích jiného, zákonitě nad ním držíte moc. Po volbách se toto téma ukázalo jako velký problém a pětikoalice se shodla jen na minimální množině názorů. Udělali tedy takzvanou malou novelu. Ta říká, že se na volbě radních bude vedle sněmovny podílet i Senát. Konkrétně sněmovna by měla volit dvě třetiny členů rad a Senát třetinu, přestože jsme navrhovali, aby každá komora volila polovinu členů rady. Rovněž tam je, že se už rada v případě dvojího neschválení výroční zprávy sněmovnou nebude rozpouštět. Což bylo něco, čím mohli politici držet Českou televizi v šachu.
Samozřejmě, že nejsem. Budeme se snažit ještě teď v rámci připomínek dostat tam naše principy zpátky. Nicméně idea vlády je taková, že se schválí alespoň tento minimální konsenzus a pak se k tomu vrátí pracovní skupina, která má vzniknout při ministerstvu kultury. Bude mít za úkol připravit reformu ve větším rozsahu. Nebude se týkat jen zákona o ČT a ČRo, ale rovněž i o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak to ale se vznikem této pracovní skupiny je, nevíme.
Vypadly. Do toho se teď nikomu nechce. Je to ale obrovský problém, financování je jednou z podmínek nezávislosti. Podle mého názoru nemůže veřejnoprávní služba bez navýšení koncesionářského poplatku nebo alespoň krátkodobého zvýšení příjmu z reklamy fungovat. Podfinancování veřejnoprávních médií, snižování stavů, to je cesta k tomu, aby byla veřejnoprávní služba čím dál méně kvalitní. A teď si uvědomte, že sice důvěra v média klesá, jak je to vidět v celé západní Evropě, nicméně právě u nás veřejnoprávním médiím pořád důvěřuje téměř 70 procent lidí, kteří je sledují. Což je velký rozdíl například oproti Maďarsku či Polsku. A my tato média budeme obzvlášť potřebovat právě v této těžké době, která se na nás řítí. Čili o to problematičtější nynější stav je.
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.