Roboty při pandemii pomáhají, jejich vzpoura zatím nehrozí

8. září 2020

Profesor technické kybernetiky Václav Hlaváč.

Karolína Jírová

Celosvětová pandemie koronaviru zvýšila poptávku po robotech všeho druhu. Dosud roboty nacházely uplatnění zejména v průmyslu, nyní je chtějí více do zdravotnictví či služeb. Tak vznikl i robot Pipeťák, který pomáhá s bezpečným testováním vzorků v Praze na Bulovce. „Do té doby pipetovali ručně, jenže nastal problém, že když se jelo téměř 24 hodin v kuse, tak ta obsluha byla unavená a hrozilo nebezpečí, že budou dělat chyby,“ říká k tomu profesor Václav Hlaváč z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC).

Robota Pipeťáka jste vyvinuli na ČVUT. Jak celý projekt vznikl?

Dostal jsem se k tomu víceméně náhodou, když se náš rektor v době největší nejistoty v polovině března domluvil s ředitelem Nemocnice na Bulovce. Rektor se ho tehdy ptal, kde bychom mohli pomoci, a ředitel mu odpověděl, že podle něj by se dalo roboticky pomoci s vyhodnocováním testů. Tehdy byla hlavní tíha testování právě na Bulovce. Projekt jsem měl na starosti já, ale technicky ho vedl můj kolega Dr. Vladimír Smutný.

Robotická ruka, co jsem četla, není rychlejší než člověk, ale neunaví se. Laboranti se tak díky ní mohou soustředit na jiné části procesu testování. Navíc robot výrazně snížil riziko chyby při ručním pipetování…

Ano, je to tak. Testování má zjednodušeně tři fáze. V první je potřeba sebrat ten vzorek z nosu, druhá se jmenuje izolace, tam se pracuje s tím ještě infekčním materiálem. Poté následuje třetí fáze, které se říká PCR, ve které vlastně rostou molekuly toho viru. Je to chemický a ve zdravotnictví zavedený proces. Všechno se odehrává ve zkumavkách. Dělá se to tak, že se dává malé množství látky do zkumavek, a tomu se říká pipetování. Pracuje se s mikrolitry a musí se dávkovat přesně. Na Bulovce pipetovali obvykle ručně, jenže tam nastal problém, že v té době se jelo téměř 24 hodin v kuse, takže ta obsluha byla unavená a hrozilo nebezpečí, že budou dělat chyby. Na jednu pipetovací operaci, mezi fází dvě a tři, tedy mezi izolací a PCR, jsme proto vyvinuli robotické řešení.

Z čeho se robot skládá?

Použili jsme na to univerzální robot, poměrně drahý, za 70 tisíc eur (v přepočtu 1,8 milionu Kč). Na něj jsme sehnali z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd pumpu, která zajišťuje pipetování. Pumpa je strašně drahá, takové porsche mezi pumpami, za 140 tisíc korun. Pak jsme ještě chtěli mít jistotu, tak jsme koupili přesnou analytickou váhu v průmyslovém provedení, ta stála 50 tisíc korun. A sestavili jsme to dohromady tak, aby to fungovalo. Používají to jenom tehdy, když toho mají hodně. Když je na Bulovce slabší provoz, pipetují ručně. Počítáme nicméně s tím, že až nápor na pipetování ustane, vezmeme si Pipeťáka zpět. Rozebereme ho a budeme díly používat ve výzkumu.

Všichni chtěli pomoci

Kolik se na celém projektu podílelo lidí?

Poměrně dost, tak asi tucet. Různí lidé, i studenti. A bylo to krásné, to byla taková ta doba, kdy všichni chtěli nějakým způsobem pomoci. Tak se na tom pracovalo jakoby na dvě směny, denně tak šestnáct hodin.

Takže podobné roboty předtím v nemocnicích nebyly?

Byly. Existují stroje, které pipetování dělají automaticky, říkají tomu pipetovací roboty. A je to i levnější, než bylo to naše řešení s robotem Pipeťákem. Pipetovací roboty už v nemocnicích různě mají. Jenže tam je problém v tom, že firmy, které roboty poskytují, je dodávají takzvaně se svou chemií. Je to, jako když si koupíte tiskárnu, ta stojí poměrně málo, ale příslušenství k ní, spotřební materiál stojí hodně. Tak tam je to podobné. Spotřebnímu materiálu se tady říká chemické kity. Tyto chemikálie jsou hodně drahé. I když tedy pipetovací roboty na různých pracovištích byly, nebylo dost správné chemie, takže to všechno stálo.

I s tím jste pomohli?

Podpořte Reportér sdílením článku