Okna jsou pro mě nejzákladnější formou architektury

28. července 2021

Zaškatulkovat Petra Stanického není jednoduché. Český umělec vytváří instalace inspirované architekturou, obvykle s využitím oceli a skla. Nedávno skončila expozice jeho díla na London Design Biennale a zanedlouho začínají tři jeho další výstavy. „Když si na to vzpomenu, tak je mi až ouzko. Je toho totiž hrozně moc. Loni se všechno zastavilo a teď je akcí dvakrát víc,“ říká.

Co říkáte svým dětem, že děláte? Čtyřletý syn už ve školce určitě o povolání rodičů musel vyprávět…

Já jim říkám, že jsem sochař a že se zabývám tvarem, obsahem věcí a prostorem. V minulosti jsem se zabýval figurou a místem a figuru ctím jako základ řemesla. I když dnes už vlastně figury nedělám. Ony ale zase ty moje pokusy vidí a určitou představu mají. Dokonce mé věci na výstavách i poznávají. Hned říkají „jó, tohle dělal náš táta, tadyto kovový!“. Takže to berou naprosto přirozeně jako součást prostředí, ve kterém vyrůstají.

Už ve čtyřech letech pozná, co jste dělal?

Ono to u mých posledních věcí není tak úplně složité, protože jsou hodně definované industriálními materiály. Devítiletá dcera mi dokonce někde takhle řekla, že ta daná věc vypadá jako z Hornbachu. To bylo vtipné. Já se je k umění snažím vést. Ne tedy tak, že bych je přihlašoval na výtvarné kroužky, ale například když míjíme nějakou zajímavou stavbu, například kostel, bavíme se o tom, jaké tam jsou sochy, kdo je ten pán a proč se k nám naklání, co to má na krku a tak. A už i čtyřletý synek kolikrát hlásí „hele, tam je krásný kostelíček, jdem se tam podívat!“. Třeba v něm tak něco zůstane.

Když vidí vaše díla, ptají se, co znamenají?

Ptají se mě, ale spíš u takových popisnějších věcí, například když se jedná o nějaký fragment figury. U těch architektonických jim vždycky říkám, že to jsou komplikované vztahy hmoty a prostoru.

Tomu rozumí?

Tomu asi nerozumí, ale na druhou stranu je právě tyto věci nijak výrazně nezajímají. Lákavější jsou pro ně spíše ty popisnější, symboličtější věci. Stejně jako pro celou společnost, která v tomto ještě nedozrála.

Vy jste jednou řekl, že když v sobě věc nemá něco skrytého, je to zboží. Tajemství asi vidí ve vašich dílech každý své. Ale vidíte v nich vy to jedno konkrétní?

Já si myslím, že se něčeho dotýkám, tedy čas od času. Ale určitě ještě nejsem tak daleko, abych to dokázal rozkrýt. Cítím, že se přibližuji nějakému rozhraní, ale až k němu jsem se ještě nedopracoval.