Být ze Sudet je cool, odlišuje vás to, říká historik

Nedávno skončila výstava nazvaná Hřbitov na ulici. Na uzavřenou ulici jste umístili náhrobky ze zrušeného německého hřbitova. Kde se nápad vzal?

Sešly se dvě zajímavé výzvy. V Zubrnicích začalo letos tamní Muzeum v přírodě se spolkem Omnium vykopávat náhrobky, které v roce 1968 místní národní výbor vyvezl ze hřbitova na skládku za obec. Bylo jich několik desítek a po vykopání se provizorně navezly ke kostelu v Zubrnicích.

A druhá výzva?

My jsme ve stejné době řešili dočasné uzavření rušné ulice před muzeem. Vede totiž přímo před hlavním vchodem a byli bychom do budoucna rádi, kdyby byla pro dopravu uzavřená a my získali příjemný nástupní prostor pro muzeum. Rozhodlo se, že se ulice na měsíc zkušebně zavře a uvidí se, co to udělá s dopravou a jaké budou názory veřejnosti. Ale my tu nechtěli mít jen prázdnou ulici, chtěli jsme dokázat, že i takový prostor umíme využít výstavně. A mě napadlo, že by to byl dokonalý prostor právě pro náhrobky ze Zubrnic.

Řada hřbitovů na severu Čech je ve špatném stavu. Výstavou jste chtěli upozornit právě na tento fakt?

Ano, idea byla jasná, chtěli jsme upozornit na osudy německých opuštěných hrobů v pohraničí, což je věc, která mě dlouhodobě zajímá. Mám rád místní hřbitovy a vidím, že i když ty hroby přežily do dnešních dnů, pomalu se rozpadají a nemají žádnou perspektivu. Zároveň je to unikátní dědictví, protože ve vnitrozemských oblastech, kde se mluvilo převážně česky, k takovému zakonzervování historie nedocházelo. Proto jsem hledal cesty, jak alespoň v prostoru Ústecka s těmito hřbitovy nakládat, a říkal jsem si, že to je významné téma, které bychom mohli výstavou otevřít. Že bychom nadhodili otázku: Co s opuštěnými hroby po Němcích? Máme je likvidovat? Máme vybrat jen ty zajímavé a pečovat o ně? Máme pečovat o všechny? Je v tom samozřejmě i akcent českoněmeckých vztahů, které jsou stále problematizované.

Jak vznikl nápad instalovat náhrobky na palety, což byla jedna z výtek kritiků výstavy?

Jedna věc byla idea, co měla výstava říct. Zároveň jsme museli řešit technickou část. A protože jsme do toho šli společně s Muzeem přírody v Zubrnicích a tamní kurátor a spoluautor výstavy Karel Konopka je absolventem umění a designu na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, bylo jasné, že půjdeme cestou spolupráce s výtvarníky. Kolega Konopka zvolil dva pedagogy fakulty, kteří přišli s geniálním nápadem umístit náhrobky na palety. Musela se totiž řešit řada věcí. Do náhrobků se nesmí zasahovat, jsou to de facto památkové objekty. Nesmělo se mechanicky zasahovat do silnice. Zároveň jsou náhrobky často torzální, nestojí samy o sobě. Museli jsme proto řešit i bezpečnost návštěvníků, aby na ně něco nespadlo. Vzešla z toho instalace, která byla praktická, výtvarně výrazná a zároveň symbolická. Ukazovala náhrobky jako stavebniny připravené k transportu, což odkazovalo na fakt, že při likvidaci hřbitova byly náhrobky nabízeny k prodeji právě jako stavební materiál.

Čekali jste, že přijdou negativní reakce?

Věděli jsme, že je to kontroverzní téma a že forma, kterou používáme, je provokativní. Byl to i trochu záměr. Nebýt negativních reakcí, akce se nedostane do tak širokého povědomí.