Na projekty snů zapomeňte, říká poradkyně v podnikání

Uplynulý rok, který byl ve znamení koronaviru, přeskládal mnoha lidem práci i osobní život. Najednou jsme skoro všichni seděli doma a museli zvládat práci na dálku. Pro vás to ale taková novinka nebyla, že?

Školím zhruba deset let, a naprostou většinu konzultací dělám online. Mám desítky klientů a klientek v různých fázích podnikání a překvapilo mě, že jen asi tři si stěžovali, že se jejich zisky snížily. Naprostá většina během pandemie vydělala mnohem víc díky tomu, co je dlouhodobě učím. Pochopili, že nastal čas „zabíjet koťátka“, což znamená, že museli úplně oželet veškeré aktivity, které měli pro radost, ale nic jim nevydělávaly.

Co dalšího se změnilo během posledních měsíců?

Lidé mnohem víc přehodnocují, kolik času chtějí věnovat práci. Zvažují, zda setrvávat v zaměstnání, které je nebaví, anebo rozjet vlastní podnikání a splnit si konečně sen. Hlavně ženy, které musely teď ještě víc kombinovat zaměstnání a péči o rodinu, jsou po celoročním zápřahu hrozně unavené. Hledají cestu ven z toho kolotoče a některé se nechají nalákat na přísliby milionových zisků za pár týdnů.

Miliony za pár týdnů?

V Česku se totiž vyrojily takzvané podnikatelské bohyně, které hlásají, že stačí pár online kurzů a rychle zbohatnete. Za stovky tisíc nabízejí programy na tři až šest měsíců. Nebo jedna ultra-bohyně má půlroční mentoring za půl milionu. A skutečně jsou lidé, kteří takovou částku zaplatí. Vyberou stavební spoření nebo si půjčí od příbuzných a jdou do toho. Miliony za pár týdnů vydělá mizivé procento, naprostá většina lidí se zadluží a spadnou do ještě větších problémů.

Váš přístup je přesně opačný. Prý vašim klientům říkáte, že není dobré jít za svým snem. To nezní moc logicky…

Setkávám se s lidmi, kteří jsou dlouhodobě nespokojení v zaměstnání. Řadu let si stěžují, práce je nebaví, mají pocit, že jsou podhodnocení a šéf si jich neváží. Když jim vysvětlím, že k rozjezdu podnikání nebude potřeba několik měsíců, ale spíš let, tak je to odradí a řeknou „no já stejně nejsem typ na podnikání“. Pak jsou jiní, kteří naopak chtějí radikálně změnit svůj život. Věří, že jednoho dne dají v práci výpověď a druhý den už budou žít svůj sen. Jenže já jim říkám, ať na něj rychle zapomenou, protože se řítí do obrovského problému. Chtějí totiž prodávat jen to, co je baví, nikoliv to, co chce trh.

Díky vám asi taky přijdu o iluze. Já myslela, že když někoho práce baví, je to dobře.

To máte pravdu, ale jen napůl. Dám vám příklad – moc ráda čtu, ale za samotné čtení mě rozhodně nikdo platit nebude. Lidé mi zaplatí až za nějaký konkrétní výstup, třeba když napíšu knižní recenzi nebo přednášku. Člověk, který mi vypráví, že půjde za tím svým snem, jak to bude dělat „srdíčkem“, většinou nechápe, že na počátku podnikání bude muset dělat spoustu aktivit, které rozhodně moc zábavné nebudou. Zhruba padesát procent času stráví papírováním, propagací nebo průzkumem trhu.

Co jim tedy radíte?