Pomalá vakcinace v EU. Evropská komise byla naivní, nyní se situace zlepšuje

Jaká nálada teď panuje v takzvané bruselské bublině, v Evropské komisi, případně v Evropském parlamentu, pokud jde o tempo očkování proti covidu? Jeho start byl v EU jednoznačně pomalejší než v Izraeli, Velké Británii či USA.

Začátkem roku to pro Evropskou unii opravdu nevypadalo dobře. Překvapení, či dokonce šok vyvolalo nedodržení dodávek vakcín ze strany AstraZeneky, které navíc firma oznámila na poslední chvíli. AstraZeneca původně slibovala, že v prvním čtvrtletí dodá 120 milionů dávek, a nakonec to bylo necelých 30, což je opravdu velký propad. Nyní se ale celková situace velmi rychle mění a zaznamenávám u lidí v Evropské komisi skoro až pocity úlevy. Výrobu a dodávky vakcín se daří rychle navyšovat, i když samozřejmě Velká Británie je stále hodně napřed. Evropská komise se taky poučila, pokud jde o komunikaci. Zatímco dříve mluvila o konkrétních číslech plánovaných dodávek, teď je v tom opatrnější, aby nemohla být znovu přistižena jako příliš optimistická.

V poslední době se skutečně tempo očkování v EU – pomineme-li velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi – zvyšuje. Podle údajů Evropského centra pro kontrolu nemocí dostalo k 23. dubnu první dávku vakcíny už zhruba 23 procent obyvatel.

I se započítáním výpadků AstraZenecy to vypadá, že do konce června celkový počet vakcín dodaných do Evropské unie překročí 500 milionů dávek. 75 procent dospělé evropské populace naočkovaných ještě v průběhu července je pak realistický odhad.

Zásadní změna je tedy v tom, že v Evropské unii se nyní objevuje podstatně více vakcín?

Ano. Evropská komise dost intenzivně pracovala s výrobci, aby se podařilo navýšit kapacitu. Všechny vakcíny se vyrábějí přímo v Evropě, takže by se dodávek už neměly dotknout zákazy vývozu uvalené jinými zeměmi.

Pokud jde o jednotlivé vakcíny, je klíčové, že rychleji přicházejí ty od Pfizer/BioNTech?

Je to tak. Evropská komise si uvědomila, že Pfizer je ten, který může nejvíce posunout očkování v Evropě i díky tomu, že má hned několik výrobních závodů v Evropské unii – i když pořád platí, že Pfizer/BioNTech dováží velkou část surovin ze zahraničí. Až 250 milionů dávek vakcín Pfizer očekávaných ve druhém čtvrtletí, to je skutečně velké číslo.

Česko vědělo a nezasáhlo

Vrátil bych se k začátku očkování, které bylo prokazatelně pomalejší. Je legitimní kritika, že kdyby se očkovalo rychleji, covidových restrikcí mohlo být méně a také by bylo méně mrtvých. Dá se říci, co bylo rozhodujícím důvodem pomalého startu?

Lidé, s nimiž mluvím, si nyní uvědomují určitou naivitu Evropské komise, která neočekávala vakcínový nacionalismus ze strany jiných států, například USA, které zakázaly vývoz vakcín. Nebo i ze strany Velké Británie, která sice zákaz exportu formálně neuplatňuje, ale žádné vakcíny se odtamtud do EU nedostávají, i když je velkým výrobcem AstraZeneky. Mám pocit, že v Česku přehlížíme, jak moc evropské problémy s dodávkami způsobily jiné státy. Evropská komise jen jejich chování nedokázala předvídat a reagovala až ex post – a přitom tam leží skutečná chyba. Nikoli v tom, že Evropská komise uzavřela smlouvu také s nakonec neúspěšnou francouzskou firmou Sanofi, která nedokázala včas vyvinout vakcínu. Nebo že platila nižší ceny než jiné země, jak se v Česku často opakuje. Nic z toho Evropu ve skutečnosti nijak zvlášť nezpomalilo, byť je pravda, že Evropská komise neočekávala hloubku problémů při navyšování kapacit výroby vakcín, což ostatně i šéfka komise Ursula von der Leyenová uznala a také se za to omluvila.

Někdo říká, že britská smlouva a celý proces vyjednávání s AstraZenekou byly kvalitnější. A že právě to přispělo k situaci, kdy AstraZeneca pak neplnila dodávky do EU. Je to tak?