Ještě nikdy v minulosti nebyly školy tak dlouho zavřené, říká historička

Nejčastěji zůstávaly brány škol zamčené za válek, to ale nebývalo plošně. Letošní covidové uzavření se tak zapíše do historie školství jako první svého druhu. Naopak plánované volno, letní prázdniny, se zavedlo hned na počátku povinné školní docházky za Marie Terezie. „Jen byly dříve letní prázdniny kratší a v různých krajích začínaly a končily jinak dle toho, jak tam zrovna dozrávaly plodiny, které bylo nutné sklidit,“ říká historička školství Magdaléna Šustová.

Skutečně se tady nikdy neuzavřely na tak dlouho všechny školy, jako tomu bylo letos kvůli pandemii?

Opravdu to bylo asi nejdelší plošné uzavření škol v naší historii. Nejčastěji se školy uzavíraly za válek, to bylo ale obvykle lokální. Za první světové války se ze škol stávaly lazarety. Za druhé světové války se výuka často přerušovala už v době, než se do protektorátu dostala fronta. Byly tu mimo jiné problémy s uhlím a vytápěním, a to se pak kvůli tomu třeba prodlužovaly vánoční prázdniny. Během války následně docházelo k záboru školních budov, které za války sloužily pro účely nejrůznějších organizací, jako bylo gestapo, wehrmacht či Hitlerjugend. Ve druhém pololetí školního roku 1944/1945 se výuka hodně přerušovala kvůli procházející frontě, ale opět nikoli všude a většinou ne nadlouho.

 

Za druhé světové války se zavřely vysoké školy. V čem to bylo podobné a v čem jiné než nyní?

Covidové prázdniny počítaly s tím, že výuka v nějakém omezeném režimu probíhá dál. Za druhé světové války byly ale české vysoké školy uzavřené bez náhrady. Byla samozřejmě možnost studovat na školách německých, které za protektorátu zůstaly otevřené. Velké množství propuštěných českých profesorů skončilo v různých průmyslových závodech a továrnách, kde někteří pořádali neformální kurzy pro studenty. To ale nebyla řádná výuka a byly za to vysoké tresty.

 

A co epidemie španělské chřipky v roce 1918/19, při ní se plošně školy neuzavíraly?

Ani za této epidemie nedošlo k plošnému uzavírání škol.

 

Mnohé asi taky napadnou ve spojitosti s přerušováním výuky uhelné prázdniny za socialismu.

Uhelné prázdniny bývaly často také lokální, například v případě, že se ve škole porouchal kotel, což si sama z dětství pamatuji. V 60. a 70. letech pak skutečně bývaly i plošné prázdniny, obvykle když v zimě došlo k nějakému dramatickému zvratu v počasí, zamrzlo uhlí někde na haldách a nebylo možné ho transportovat do škol. Přednost dodávek samozřejmě dostávaly nemocnice či domácnosti a školy měly smůlu. Takové volno ale trvalo maximálně dva nebo tři týdny.

 

Když děti v minulosti zůstaly doma, jak to bylo s výukou v době bez internetu?

Většinou byl určený den, kdy si děti došly pro úkoly. Chodily například do místního hostince, kde jako náhrada za školní budovu posloužil taneční sál. Z první světové války jsou k dispozici poznámky učitelů, kteří si ale často stěžovali, že žáci museli jít přes lokál, kde posedávali místní opilci.

 


Vzpomenete si ještě na jiné přerušení školní výuky?

V roce 1929 byly tak zvané mrazové prázdniny. Tehdy udeřily tak velké mrazy, že se školy nedaly pořádně vytopit, a navíc panovaly obavy, že by zejména děti z venkova, které musely chodit do školy i zdaleka, při cestě umrzly. Toto meteorologické volno trvalo asi dva týdny. A pak byla řada takových lokálních prázdnin, když byla třeba škola vytopená, nebo dokonce vyhořela. Ostatně i v srpnu 2002 po velkých povodních zůstávaly některé školy zavřené ještě v září. Ještě mne napadá, že za socialismu, když byla v Praze spartakiáda, tak se ve školních tělocvičnách ubytovávali účastníci spartakiády a pražským školám se kvůli tomu prodlužovaly letní prázdniny.


Když se přesuneme k plánovanému volnu, existovaly nějaké dny, kdy se neučilo, ale nebylo to z důvodu nějakého neštěstí nebo špatné události, ale naopak kvůli něčemu radostnému?

Takové dny byly a děti místo učení ve škole trávily čas jinak. Například za první republiky, když měl Tomáš G. Masaryk kulaté narozeniny, pořádaly školy projektové dny, často s filmovou projekcí.

 

Nestávalo se také, zejména krátce po tom, co Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku v roce 1774, že se někde neučilo, protože chyběli učitelé?

To býval docela častý problém. Nebylo totiž tak jednoduché sehnat učitele, který musel mít nově odpovídající kvalifikaci. Dříve učili ve školách třeba vysloužilí vojáci, a to už pak nebylo možné. Také se někdy stávalo, že učitel třeba dlouhodobě onemocněl, a sehnat náhradu někde na vesnické malotřídce nebylo jednoduché. Například Alois Jirásek, který učil dějepis na gymnáziu, takto neučil skoro celé pololetí, nejdřív měl problémy s očima a pak dostal tyfus.

 

Předpokládám, že zpočátku také občas chyběly i školní budovy, které se postupně musely stavět.

Ano, opět zvláště na venkově. Situace se často řešila pronájmem prostor, než se vystavěla nová budova. Děti se pak učily například v místním hostinci nebo se pronajala nějaká chalupa.

 

Venku se neučilo?

Učení v přírodě bylo docela dlouho nepopulární, začalo se víc objevovat až na přelomu 19. a 20. století. Rodiče měli zpočátku pocit, že děti nemají někde courat venku, ale sedět ve škole a učit se tam. Zvláště na vesnicích se tehdy dbalo na názor rodičů, protože pro učitele bylo dost často těžké je vůbec přesvědčit, aby své dítě do školy poslali.

 

Navíc v úplných začátcích povinné školní docházky dostával učitel výplatu od samotných rodičů, nesměl si je tedy moc naštvat.

Ano, na začátku se platilo přímo učiteli. A dokonce v úplných začátcích učitel obcházel jednotlivé domácnosti a v podstatě se tam dožebrával svého platu.

 

Když se přesuneme k letním prázdninám, stát je zavedl proto, aby mohly děti aspoň v létě pomáhat v hospodářství, anebo aby si odpočinuly od učení?

Myslím, že to byla kombinace obojího. Od začátku se říkalo, že děti nemohou chodit do školy stále, navíc dřív se chodilo šest dní v týdnu! Zároveň si představitelé státu určitě uvědomovali, že potřebují s rodiči nějak vyjít, že nemohou děti chodit do školy celoročně a rodiče ať si seženou placenou výpomoc v hospodářství. Mnohé rodiny na to neměly ani dostatek peněz. Byl to prostě takový kompromis, aby rodiče školní docházku přijali.

 

Dřív trvaly letní prázdniny jen šest týdnů, a navíc se kraj od kraje lišil jejich termín. Kdy se stanovil pevně červenec a srpen pro všechny stejně?

Dříve si školy mohly částečně prázdniny upravit, aby děti mohly pomáhat při sklízení toho, co se v daném kraji pěstovalo. Navíc byly jiné termíny na základních školách a jiné na gymnáziích. Už v průběhu druhé poloviny 19. století se ale ve městech začaly objevovat tendence, že se prázdniny sjednotí, aby to bylo organizačně jednodušší. V roce 1869 se prodloužila školní docházka o dva roky a děti nově chodily na základní školu až do čtrnácti let. Zároveň se rušily takzvané úlevy, kdy za určitých okolností mohli rodiče děti ze školy vzít, aby pomáhaly doma. Pak se to různě měnilo, rušilo a zase vracelo.

 

A nakonec?

Nakonec se za první republiky natrvalo rozhodlo, že letní prázdniny budou v červenci a srpnu. Určitě tam sehrálo roli i zemědělství. Nezapomínejte, že k nám tehdy patřila třeba Podkarpatská Rus, a musel se tedy brát ohled i na ni. Tam byla pomoc v hospodářství nebo na poli tehdy stále ještě významně potřeba, mnohem víc než v Čechách nebo na Moravě.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama