Lukašenko testuje trpělivost EU a NATO a Putinovi se to hodí
29. listopadu 2021
Musela opustit svou zemi – Bělorusko, kde nyní vládnoucí režim zatýká i za kritický post na sociálních sítích. Politická analytička Kaciaryna Šmacina v rozhovoru popisuje poměry ve státě a společnosti, kterou drtí diktátor Lukašenko, mluví také o jeho vztahu s ruským prezidentem Putinem. Z migrační krize na běloruských hranicích má šéf Kremlu prospěch. „Putinova podpora pro Lukašenka ale není tak neotřesitelná, jak by si někdo mohl myslet,“ říká běloruská analytička.
Nikdo mě přímo nevaroval před zatčením, ale existovalo riziko, které se vázalo k tomu, co jsem dělala a dělám. Pracuji už několik let jako politická analytička a také pracuji pro opozici a dozvídala jsem se, jak několik mých kolegů zatkli. Existovaly náznaky, že mě sledují. Bezpečnostní složky se na mě ptaly zatčených, začaly se pohybovat kolem mých blízkých. A já dospěla k závěru, že riziko je příliš vysoké.
Aktivisté, a dokonce i analytici žijící v zahraničí se setkávají se zastrašováním, to není nic neobvyklého…
Samozřejmě záleží na tom, zda pokračujete v opozičních aktivitách, nebo jste si našel jinou práci. Nejznámějším a nejviditelnějším běloruským aktivistům se například nedoporučuje, aby si chodili vyřizovat věci na běloruský konzulát, protože tam nelze zaručit jejich osobní bezpečnost. Někteří aktivisté v cizině se také setkávají s výhrůžkami. Například se to děje ve Vilniusu, hlavním městě Litvy, odkud to do Běloruska není daleko, takže jde třeba o hrozby, že vás v autě unesou přes hranice. Samozřejmě to není tak, že bychom věřili všem těmto zprávám, ale jde o psychologický nátlak a zastrašování. Další náznaky vyplývají třeba z investigativní práce známého novinářského sdružení Bellingcat. Ti zkoumali a dále zkoumají nejasné okolnosti smrti aktivisty Vitala Šyšova na Ukrajině, kterého našli mrtvého v parku. Ale už zdokumentovali, že bezpečnostní služby ruského státu – který nyní víceméně podporuje Lukašenka – infiltrovaly komunity Bělorusů žijících na Ukrajině.
Zase záleží na tom, co v cizině dělají. Ti, kteří s rodinami opustili nestabilní zemi z ekonomických důvodů a pracují třeba v IT sektoru, se mají dobře. V mnohem komplikovanější situaci jsou lidé, kteří utekli doslova s jedním párem bot a bez osobního majetku, jen s sebou vzali děti. Na jejich podporu existují fondy solidarity, které umožňují, aby si koupili základní potřeby, aby dostali alespoň nějaké peníze pro začátek pobytu v cizí zemi. Lidé z těchto fondů také pomáhají s vyplněním dokumentů, aby exulanti mohli v cizině pobývat legálně.
Neviděla jsem průzkumy veřejného mínění, i když patrně existují, ale obrázek si dělám například z reakcí na sociálních sítích, případně z informací nezávislých médií. Pro Evropu je tato krize něco urgentního, co se dostává do titulků médií, ale pro Bělorusy, kteří se nyní potýkají s tlakem režimu, nejde o nejpalčivější téma. Lidé nicméně sledují a srovnávají, jak režim s migranty zachází, jak chodí po dálnici směrem k hranicím a blokují hraniční přechody, v čemž je povzbuzují běloruské bezpečnostní složky. Přitom jde o porušení pravidel silničního provozu, a kdyby to dělal někdo jiný, mohlo by za určitých okolností jít dokonce o trestný čin, například o nepovolené shromáždění. Neméně zajímavý rozdíl je, že třeba s bezdomovci policie v Bělorusku zachází velmi brutálně, zatímco migranti budují za podpory úřadů tábory uvnitř města. V tom lidé v Bělorusku vidí dvojí metr. Současně je společnost do určité míry rozdělená, protože nikdy nezažila takovou vlnu migrace z jiného kulturního prostředí. Jsou zde hlasy řekněme z krajní pravice, ale vidíte také projevy solidarity, kdy se Bělorusové snaží přinést tábořícím lidem jídlo a oblečení.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zabývá se českou i zahraniční politikou. Občas přednáší o médiích.