Lukašenko testuje trpělivost EU a NATO a Putinovi se to hodí

29. listopadu 2021

Gvidas Kovėra

Musela opustit svou zemi – Bělorusko, kde nyní vládnoucí režim zatýká i za kritický post na sociálních sítích. Politická analytička Kaciaryna Šmacina v rozhovoru popisuje poměry ve státě a společnosti, kterou drtí diktátor Lukašenko, mluví také o jeho vztahu s ruským prezidentem Putinem. Z migrační krize na běloruských hranicích má šéf Kremlu prospěch. „Putinova podpora pro Lukašenka ale není tak neotřesitelná, jak by si někdo mohl myslet,“ říká běloruská analytička.

Loni v létě, krátce po kontroverzních prezidentských volbách, jste opustila Bělorusko, jemuž vládne diktátor Alexandr Lukašenko. Hrozilo, že vás zatknou?

Nikdo mě přímo nevaroval před zatčením, ale existovalo riziko, které se vázalo k tomu, co jsem dělala a dělám. Pracuji už několik let jako politická analytička a také pracuji pro opozici a dozvídala jsem se, jak několik mých kolegů zatkli. Existovaly náznaky, že mě sledují. Bezpečnostní složky se na mě ptaly zatčených, začaly se pohybovat kolem mých blízkých. A já dospěla k závěru, že riziko je příliš vysoké.

Dá se předpokládat, že Lukašenkovy tajné služby o vás stále shromažďují informace?

Aktivisté, a dokonce i analytici žijící v zahraničí se setkávají se zastrašováním, to není nic neobvyklého…

Jak ten tlak běloruských tajných služeb na Bělorusy v cizině vypadá?

Samozřejmě záleží na tom, zda pokračujete v opozičních aktivitách, nebo jste si našel jinou práci. Nejznámějším a nejviditelnějším běloruským aktivistům se například nedoporučuje, aby si chodili vyřizovat věci na běloruský konzulát, protože tam nelze zaručit jejich osobní bezpečnost. Někteří aktivisté v cizině se také setkávají s výhrůžkami. Například se to děje ve Vilniusu, hlavním městě Litvy, odkud to do Běloruska není daleko, takže jde třeba o hrozby, že vás v autě unesou přes hranice. Samozřejmě to není tak, že bychom věřili všem těmto zprávám, ale jde o psychologický nátlak a zastrašování. Další náznaky vyplývají třeba z investigativní práce známého novinářského sdružení Bellingcat. Ti zkoumali a dále zkoumají nejasné okolnosti smrti aktivisty Vitala Šyšova na Ukrajině, kterého našli mrtvého v parku. Ale už zdokumentovali, že bezpečnostní služby ruského státu – který nyní víceméně podporuje Lukašenka – infiltrovaly komunity Bělorusů žijících na Ukrajině.

Jak se Bělorusům žijícím v zahraničí obecně daří?

Zase záleží na tom, co v cizině dělají. Ti, kteří s rodinami opustili nestabilní zemi z ekonomických důvodů a pracují třeba v IT sektoru, se mají dobře. V mnohem komplikovanější situaci jsou lidé, kteří utekli doslova s jedním párem bot a bez osobního majetku, jen s sebou vzali děti. Na jejich podporu existují fondy solidarity, které umožňují, aby si koupili základní potřeby, aby dostali alespoň nějaké peníze pro začátek pobytu v cizí zemi. Lidé z těchto fondů také pomáhají s vyplněním dokumentů, aby exulanti mohli v cizině pobývat legálně.

Poslední Lukašenkova zbraň

Polsko a pobaltské státy nyní čelí migrační vlně lidí z Blízkého východu, která je zcela zjevně organizovaná Lukašenkovým režimem. Co si o tom myslí lidé v Bělorusku?

Neviděla jsem průzkumy veřejného mínění, i když patrně existují, ale obrázek si dělám například z reakcí na sociálních sítích, případně z informací nezávislých médií. Pro Evropu je tato krize něco urgentního, co se dostává do titulků médií, ale pro Bělorusy, kteří se nyní potýkají s tlakem režimu, nejde o nejpalčivější téma. Lidé nicméně sledují a srovnávají, jak režim s migranty zachází, jak chodí po dálnici směrem k hranicím a blokují hraniční přechody, v čemž je povzbuzují běloruské bezpečnostní složky. Přitom jde o porušení pravidel silničního provozu, a kdyby to dělal někdo jiný, mohlo by za určitých okolností jít dokonce o trestný čin, například o nepovolené shromáždění. Neméně zajímavý rozdíl je, že třeba s bezdomovci policie v Bělorusku zachází velmi brutálně, zatímco migranti budují za podpory úřadů tábory uvnitř města. V tom lidé v Bělorusku vidí dvojí metr. Současně je společnost do určité míry rozdělená, protože nikdy nezažila takovou vlnu migrace z jiného kulturního prostředí. Jsou zde hlasy řekněme z krajní pravice, ale vidíte také projevy solidarity, kdy se Bělorusové snaží přinést tábořícím lidem jídlo a oblečení.

Dosluhující německá kancléřka Merkelová si kvůli migrační krizi s Lukašenkem dokonce telefonovala. Vy jste napsala, že lidé v Bělorusku přijali zprávu o tomto telefonátu s obavami.

Podpořte Reportér sdílením článku