Noste si vlastní krabičku místo jednorázových, není to bizár, nabádá lidi šéfka Bezobalu

7. července 2020

Veronika Nováčková, ředitelka neziskové organizace Bezobalu
Archiv respondentky

První bezobalová prodejna vznikla v Praze před pěti lety. Dnes je jich v Česku kolem stovky. To dokazuje, že koncept je smysluplný a lidé ho chtějí, i když v menších městech se někdy bohužel neudrží, říká v rozhovoru Veronika Nováčková, šéfka neziskové části Bezobalu. Bát se podle ní zákazníci nemusí ani teď v období koronaviru, protože všechny potraviny mají zakryté, a hygienická pravidla zpřísněná.

Minulý týden jste otevírali v Karlíně v Přístavu Zero waste point. O co jde?

Předávali jsme Přístavu pomyslný glejt, že mohou používat logo Zero waste point. Rok jsme s nimi na tom pracovali. Je to místo bývalého brownfieldu, odkud kluci, kteří Přístav provozují, odvezli dvacet kontejnerů odpadu, místo zvelebili na relaxační, chodí tam třeba maminky s dětmi a zaměstnanci okolních firem, udělali zde bar. Spolupracujeme s nimi a zjistili jsme, že bar mnoho odpadu sice neprodukuje, ale osmdesát procent přináší lidé sami.

Jak jste postupovali dál?

Přednášky nám přišly nedostatečné, tak jsme si řekli, že by stálo za to udělat větší kampaň. Kontaktovali jsme firmy, které sídlí v okolí a jejich zaměstnanci do Přístavu chodí v době obědové pauzy. Uspořádali jsme s nimi kulaté stoly, kde jsme probírali, jak mohou zaměstnance vzdělávat a co pro ně udělat, aby využívali vlastní krabičky spíše než jednorázové. S lidmi v Přístavu jsme zase probírali, jak nakládají s odpadem, dělali jsme odpadový audit. Dělali jsme i průzkum mezi lidmi, kteří tam chodí, jak odpad vnímají, jestli jim přijde normální přinést si jednorázovou krabičku. Zjistili jsme, že lidi to vnímají tak na padesát procent, někteří si to vůbec neuvědomují.

Co jste vymysleli, aby se situace zlepšila?

S provozovateli Přístavu jsme prošli, co je potřeba upravit, aby vznikalo co nejméně odpadu. Nějaký samozřejmě vzniká, nemohou všechno odebírat ve vratném skle. Ale už teď jsou například všechny točené nápoje jen do vratných kelímků. U kávy shání místo jednorázových papírových kelímků s vrstvou plastu hrnečky, které budou zálohované. Zařídili jsme kompostér, aby tam mohli dávat, co vyprodukují. Nejsou ještě stoprocentně bez odpadu, ale jsou na cestě, na devadesáti procentech. Zároveň jsme na místě odhalili vzdělávací „edupoint“, kde je popsané, co to je Zero waste point, jak by se tam lidé měli chovat a že se od nich očekává, aby sami nenosili zbytečný odpad. Ať si zkusí vzít vlastní krabičku, a ne jednorázovou. I foodtrucky s jídlem, které jsou v Přístavu, jsou vybírány tak, aby jídlo uměly dávat do vlastní krabičky.

Naučit zákazníky změnit chování je asi nejobtížnější, že?

Teď to bylo přes covid horší, některé provozovny se bály používat donesené krabičky. Už loni jsme se ale spojili v Karlíně s iniciativou Nosím si svoje. V rámci ní iniciátorka domlouvala s restauracemi v Karlíně, že budou připraveni na to, že lidé přijdou s vlastní krabičkou. Společně jsme udělali i mapu takových provozoven, je k dohledání u nás na webu. Některým lidem to pomáhá, protože mají ostych přijít někam a říci, že chtějí jídlo do krabičky. Když vědí, že nebudou odmítnuti, je to pro ně příjemnější. Měli jsme slogan „Nosit vlastní krabičku není bizár“. Někdo nám totiž v rozhovoru řekl, že nosit si vlastní, to už je bizár, tak jsme to využili.

Veronika Nováčková

Pracuje jako ředitelka neziskové organizace Bezobalu od listopadu 2017. Vystupuje v médiích a na přednáškách, kde vysvětluje, jak minimalizovat vznik odpadů, žít udržitelně a nakupovat vědomě. Vystudovala teorii a filozofii komunikace na Západočeské univerzitě v Plzni. V rámci své profesní praxe pracovala jako event manažerka, projektová manažerka v reklamním a grafickém studiu, po mateřské dovolené jako novinářka a následně manažerka v PR agentuře.

Zmínila jste, že foodtrucky vybíráte s ohledem na to, aby dávaly jídlo i do vlastních krabiček. Není v těchto případech problém s hygienou? Třeba velké obchody se dávání jídla do vlastních krabiček zpravidla s odkazem na hygienu brání…

Z hygienického hlediska není prodej do vlastních nádob zakázán. Když vám někdo odmítne dát jídlo do vlastní krabičky, tak kvůli vnitřním předpisům té které provozovny. Před koronou už lidé hodně na plasty slyšeli, útočili na obchody a ty byly ochotné pod tlakem věci upravovat. Změna pro ně není nijak veliká, jen musí z hlediska jejich vnitřního systému kontroly rizika třeba jasně stanovit, kde mají místo na krabičku přinesenou zákazníkem a jak s ní budou nakládat. Bojí se, že přinesená krabička může být kontaminovaná a ony se musí chránit, aby se případná kontaminace nepřenesla mezi další potraviny. Pro některé provozovny je tak jednodušší říci rovnou ne, ale legislativa to nezakazuje. Ostatně, to by nefungoval ani koncept našich obchodů, kdy dáváme skoro vše do vlastních nádob.