Helma a věkový limit by na elektrokoloběžkách měly být povinností
5. září 2022
Narážíme na ně všude. Na ulicích, silnicích i cyklostezkách. Mnohdy ale nevíme, jak se na nich chovat. Sdílené elektrokoloběžky ve městech legislativa neřeší. Kdy začne? „Pravděpodobně až se stane něco opravdu vážného a čísla nehod budou nadlimitní. Bohužel, tak to u nás chodí,“ říká Markéta Novotná z Týmu silniční bezpečnosti při neziskové organizaci Bezpečně na silnicích.
Párkrát jsem si to vyzkoušela. Přeci jen, v rámci mé práce by nebylo dobré o jízdě na elektrokoloběžce kázat a přitom si to ani nevyzkoušet. Ač jsem ale jela s přilbou, tak mi to nebylo komfortní a necítila jsem se během jízdy bezpečně. A to i přesto, že jsem jela rychlostí téměř srovnatelnou s chůzí.
Pravděpodobně to bude tím, že elektrokoloběžka je úplně jiná, má jiný charakter a styl jízdy než klasická koloběžka. Na té klasické se pohybuji vlastní silou, odrážím se nohou a vytvořenou sílu úměrně přenáším do rychlosti koloběžky. Na běžných koloběžkách pro dospělé jsou řídítka dál od sebe, takže máte možnost během jízdy například ukázat změnu směru jízdy nebo celkově můžete lépe manévrovat. Jediný fyzický pohyb, který je na elektrokoloběžce vykonáván, je pouze jedno odražení na začátku jízdy. Pak už jen brzdíte nebo přidáváte rychlost.
No, to je takový oříšek. Legislativa má v tomto směru řadu mezer. Odborná veřejnost prozatím na elektrokoloběžkáře pohlíží jako na cyklistu. Takže z toho plyne, že na chodníku jsem neměla co dělat. Tudíž jsem jela po krajnici jízdního pruhu. Pro mě bylo jedno velké plus to, že jsem jela na silnici, kde nebyl velký provoz, a také na stezkách pro cyklisty. Ovšem cykloinfrastruktura není vždy k dispozici, komunikace bývají často nebezpečné jak pro koloběžkáře, tak motoristy. Proto by se této problematice měla věnovat pozornost, měl by se přesně vydefinovat účastník provozu na elektrokoloběžce a také například, co vše považujeme za elektrokoloběžku a co již nikoli. A v neposlední řadě jasně říct, kde se může pohybovat.
Bohužel nevědí. Před lety došlo ke změně legislativy u „běžných“ koloběžkářů. Dříve byl člověk jedoucí na koloběžce považován za chodce, pak přišel velký boom koloběžek a legislativa na to zareagovala tak, že koloběžkám dala stejný status jako cyklistům. Příklad můžeme pozorovat bohužel u dětí a jejich rodičů. Častokrát si děti zcela automaticky berou na kolo přilbu. Když jdou na koloběžku, tak ji ale nechávají doma. To odráží i to, že pokud lidé nevědí, jak se mají chovat na klasické koloběžce, tak s elektrokoloběžkou jsou na tom v podstatě stejně, možná dokonce hůř.
S největší pravděpodobností ano, protože většina odborné veřejnosti chápe legislativu tak, že elektrokoloběžkář je cyklista, tudíž cyklista nad deset let nemá na chodníku co dělat. Policii však chybí legislativní opora, proto také stojí o změnu zákona a přesnou definici, co je elektrokoloběžka a jaká pravidla pro elektrokoloběžkáře platí. Problematické bývají v současné době i správní řízení, v tomto případě úředníci často také netuší, jak s případným přestupem postupovat. Prozatím se všichni jen domníváme, kde by se elektrokoloběžkář měl pohybovat. S jistotou to ale nevíme.
Podpořte Reportér sdílením článku
Je vděčná za možnost svobodně psát o všech stránkách života, včetně těch, které nejsou zrovna veselé.