Helma a věkový limit by na elektrokoloběžkách měly být povinností

Jezdíte na elektrokoloběžkách ve městě?

Párkrát jsem si to vyzkoušela. Přeci jen, v rámci mé práce by nebylo dobré o jízdě na elektrokoloběžce kázat a přitom si to ani nevyzkoušet. Ač jsem ale jela s přilbou, tak mi to nebylo komfortní a necítila jsem se během jízdy bezpečně. A to i přesto, že jsem jela rychlostí téměř srovnatelnou s chůzí.

 

Proč vám to bylo nepříjemné?

Pravděpodobně to bude tím, že elektrokoloběžka je úplně jiná, má jiný charakter a styl jízdy než klasická koloběžka. Na té klasické se pohybuji vlastní silou, odrážím se nohou a vytvořenou sílu úměrně přenáším do rychlosti koloběžky. Na běžných koloběžkách pro dospělé jsou řídítka dál od sebe, takže máte možnost během jízdy například ukázat změnu směru jízdy nebo celkově můžete lépe manévrovat. Jediný fyzický pohyb, který je na elektrokoloběžce vykonáván, je pouze jedno odražení na začátku jízdy. Pak už jen brzdíte nebo přidáváte rychlost.

 

Věděla jste, kde se s koloběžkou máte pohybovat?

No, to je takový oříšek. Legislativa má v tomto směru řadu mezer. Odborná veřejnost prozatím na elektrokoloběžkáře pohlíží jako na cyklistu. Takže z toho plyne, že na chodníku jsem neměla co dělat. Tudíž jsem jela po krajnici jízdního pruhu. Pro mě bylo jedno velké plus to, že jsem jela na silnici, kde nebyl velký provoz, a také na stezkách pro cyklisty. Ovšem cykloinfrastruktura není vždy k dispozici, komunikace bývají často nebezpečné jak pro koloběžkáře, tak motoristy. Proto by se této problematice měla věnovat pozornost, měl by se přesně vydefinovat účastník provozu na elektrokoloběžce a také například, co vše považujeme za elektrokoloběžku a co již nikoli. A v neposlední řadě jasně říct, kde se může pohybovat.

 

Vědí podle vás lidé, kteří si sdílené elektrokoloběžky půjčují, jak se na nich mají chovat?

Bohužel nevědí. Před lety došlo ke změně legislativy u „běžných“ koloběžkářů. Dříve byl člověk jedoucí na koloběžce považován za chodce, pak přišel velký boom koloběžek a legislativa na to zareagovala tak, že koloběžkám dala stejný status jako cyklistům. Příklad můžeme pozorovat bohužel u dětí a jejich rodičů. Častokrát si děti zcela automaticky berou na kolo přilbu. Když jdou na koloběžku, tak ji ale nechávají doma. To odráží i to, že pokud lidé nevědí, jak se mají chovat na klasické koloběžce, tak s elektrokoloběžkou jsou na tom v podstatě stejně, možná dokonce hůř.

 

Chodník, nebo silnice?

Takže pokud bych jela ve městě na elektrokoloběžce na chodníku, tak bych mohla být policistou zastavena a případně i pokutována?

S největší pravděpodobností ano, protože většina odborné veřejnosti chápe legislativu tak, že elektrokoloběžkář je cyklista, tudíž cyklista nad deset let nemá na chodníku co dělat. Policii však chybí legislativní opora, proto také stojí o změnu zákona a přesnou definici, co je elektrokoloběžka a jaká pravidla pro elektrokoloběžkáře platí. Problematické bývají v současné době i správní řízení, v tomto případě úředníci často také netuší, jak s případným přestupem postupovat. Prozatím se všichni jen domníváme, kde by se elektrokoloběžkář měl pohybovat. S jistotou to ale nevíme.

 

Častokrát ale mohou být elektrokoloběžkáři v hustém provozu velkým stresem pro své okolí. Rychlost elektrokoloběžkáře je takřka nepředvídatelná a pro řidiče kamionů nebo autobusů nemusí být dobře viditelní.

Republika je v tomto směru rozdělena na dva tábory. Jedné skupině elektrokoloběžkáři vadí, druhá je podporuje. Já nejsem vyhraněna. Měli bychom se vžít vždy do obou rolí. Motoristovi může být i elektrokoloběžkář nebezpečný. Řidič vozidla se pravděpodobně nikterak při střetu s elektrokoloběžkou nezraní, budeme-li předpokládat, že bude připoutaný. Může mít však doživotní následky psychické, umře-li mu pod koly člověk, i když to nemusí být jeho chyba. Elektrokoloběžka by podle legislativy měla dosáhnout maximální rychlosti 25 kilometrů za hodinu. Mimo jiné tu jsou ale i prostředky, které někteří považují za elektrokoloběžky, které dosahují rychlosti okolo devadesáti kilometrů v hodině. Navíc, jak už jsem zmiňovala, elektrokoloběžkáři moc nevědí, jak se v silničním provozu chovat, tak leckdy střídají silnici s chodníkem. Častokrát právě ve městech se lidé pohybují v oblecích, které jsou většinou tmavé a pro ostatní motoristy na silnicích špatně viditelné, nepoužijí-li reflexní doplňky. Ohroženi jsou ale také chodci, kteří rychle se pohybující elektrokoloběžku neslyší.

 

Můžeme se opřít o statistiky, které by nám jasně řekly, kolik nehod je s elektrokoloběžkami spojeno?

Statistika dopravní nehodovosti eviduje dopravní nehody s účastí cyklisty – tam patří nehody jak na jízdním kole, tak i e-kole, koloběžce i e-koloběžce. Elektrokoloběžka prozatím nemá svou specifickou kategorii, aby se daly údaje snadno sledovat. Daly by se zjistit hloubkovou analýzou dopravních nehod. Často ale na elektrokoloběžkách dochází k takzvaným samonehodám, kdy se jednoduše řečeno odřete a policii k tomu nevoláte. Postačí však vyjít ve velkých městech na chvíli ven a koukat. Komunikace s nemocnicemi a se zdravotnickými záchrannými službami potvrzuje, jak počet úrazů z elektrokoloběžek narůstá.

 

Helma na hlavu patří

Jaká nejčastější zranění koloběžkáři utrpí?

Nejčastěji jsou to zranění rukou a nohou. Převážně to jsou odřeniny a zlomeniny. Bohužel nejzávažnější jsou poranění hlavy, kterých není málo. To je dáno především tím, že hlava není často ničím chráněná.

 

Zranit se mohou nejenom jezdci na elektrokoloběžkách, ale i například lidé zrakově postižení. Sdílené elektrokoloběžky jsou většinou zaparkované na chodnících, častokrát velmi nešikovně. Pro nevidomé a slabozraké je to neočekávaná překážka. Problém to je ale i pro maminky s kočárky…

Bohužel i toto může být problém, především ve městech se službou sdílených elektrokoloběžek. Obec by si měla jasně vydefinovat, jaký postoj zastává a jak s nimi naložit. Například v Pardubicích provozuje Bolt sdílené elektrokoloběžky. V prvním roce bylo možné koloběžku vrátit kdekoli. Následující rok to město omezilo. Vykreslilo se několik míst, kam se vejde zhruba deset elektrokoloběžek. Na jiném místě elektrokoloběžku vrátit nejde, pouze pod podmínkou vysoké pokuty. Tím velmi odpadly e-koloběžky zaparkované a pohozené všude. Pokud toto ale zavedeno není, stává se, že koloběžky zaparkované na chodníku často prakticky znemožní průchod rodičům s kočárkem, invalidům či slepcům.

 

Měla by být podle vás při jízdě povinná helma?

Jak už jsem říkala, dnes na elektrokoloběžku nahlížíme jako na kolo, ke kterému má ale bohužel velmi daleko. Podle nás by přilba při jízdě na elektrokoloběžce měla být povinná, a to i nad věkovou kategorií 18 let. Nechceme zbytečné další paragrafy ani další řádky v zákonech, ale bohužel jsme národ, který častokrát nad sebou potřebuje direktivu. Nemyslím si ale, že k nějakým změnám v legislativním rámci v brzké době dojde.

 

Kdy si tedy myslíte, že by se to mohlo stát?

Pravděpodobně až se stane něco opravdu vážného a čísla nehod budou nadlimitní. Bohužel, tak to u nás chodí.

 

Hovoří se také o věkovém limitu. Jaký by ten měl podle vás být?

Rozhodně zastávám názor, že by měla být stanovena dolní věková hranice. V České republice je podporována systematická výuka na dětských dopravních hřištích, kdy žáci čtvrtých ročníků základní školy dle metodiky ministerstva dopravy – BESIPu prochází takzvaným tematickým plánem, ve kterém se poprvé seznamují s pravidly určenými pro cyklisty. Výstupem a završením je test. Ten je jak praktický, tak i teoretický a děti po úspěšném splnění získávají průkaz cyklisty. Ve čtvrté třídě je to z toho důvodu, že cyklistům nad deset let je umožněno se pohybovat samostatně na komunikacích. Tuto výuku však absolvuje necelých 60 % základních škol v ČR. I proto nabízíme alternativu pro celý stupeň vzdělávání, projekt Markétina dopravní výchova. Věkový limit z výše popsaného by se tedy měl pohybovat nejméně od 10 let, za mě osobně však od 15 let.

 

Jaký bude podle vás osud elektrokoloběžek v Česku?

Záleží na tom, jak rychle uchopíme legislativu. Ale kdy k tomu dojde, těžko říct. Já si osobně myslím, že koloběžky jsou skvělým pomocníkem. Městu ušetříme smog a výfukové plyny, my se naopak snadno a rychle přepravíme.

 

Jak si vedou elektrokoloběžky ve světě?

Pro všechny kolem nás je to novinka. V jiných zemích to nazývají jinak, říkají tomu většinou e-scooter a legislativu mají jinak uchopenou než my. Ve světě tak elektrokoloběžky řadí spíše k malým motocyklům. Ale upřímně, všude se s tím perou. Například v Německu pro ně nejprve připravili legislativní půdu a až následně je legálně pustili do provozu. To se u nás říct nedá.