Havlíček byl buldok, jenž se chytil tématu a už ho nepustil

18. října 2021

Docentka Magdalena Pokorná je přední odbornicí na 19. století, a mimo jiné i život a dílo Karla Havlíčka Borovského.
Michael Durčák

Koncem října uplyne 200 let od narození Karla Havlíčka Borovského, významného českého novináře, publicisty a spisovatele. Jeho dílo v mnohém předběhlo svou dobu, říká docentka Magdalena Pokorná, přední odbornice na Havlíčkůlv život i tvorbu. „Při četbě jeho textů si i dnes uvědomíme, jak vzdělaný byl, jak byl pracovitý, o čemž svědčí nejen rozsáhlé dílo, ale také to, jak dokázal pracovat s jazykem,“ tvrdí historička.

Co by si asi přál Karel Havlíček Borovský k dvoustým narozeninám?

K narozeninám spíše oslavenec přijímá gratulace, ne? Já bych Havlíčkovi přála, aby už neplatilo to, co postihl ve svém známém epigramu: „Chceš-li v strachu, v nepokoji žít, musíš k tomu vtip a rozum mít; chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba“.

Byl by spokojený s tím, že Češi mají svůj stát a vládnou si sami?

Havlíček se k otázce samostatnosti vyjadřoval od jara revolučního roku 1848, a to byla úplně jiná politická situace, než je dnes. „Samostatnost ouplná byla by pro nás Čechy za nynějších časů, kdy samé nesmírné říše v Evropě povstaly, jenom holé neštěstí. Byli bychom předně vždy jen mocnářství slabounké, od jiných odvislé, a k tomu naše národnost vždy v největší nebezpečnosti,“ psal tehdy. Pevným pilířem tehdejšího českého politického programu, který Havlíček sdílel, byl austroslavismus.

Můžete pojem austroslavismus blíže vysvětlit?

Jistě. Jeho charakteristiku vystihl Havlíček již v proslulém článku Korouhev naše, který vyšel v Pražských novinách 19. března 1848: „Ve spojení s jinými Slovany v Rakousích můžeme požívati co zvláštní Koruna česká všeliké samostatnosti a zároveň velikých výhod a užitku velikého našeho státu.“ Ideu austroslavismu Havlíček rozvíjel i ve své další tvorbě, například v textu z Národních novin z 30. srpna 1848. Článek, o kterém bych si přála, aby jej každý přečetl a rozvážil: „My, rakouští Slované, máme největší potřebu a užitek z toho, když se Rakousko pohromadě udrží, poněvadž se tak i my, Slované pohromadě udržíme; přičiňme se tedy o to celou silou svou!“

Čili chtěl by Havlíček samostatný český stát?

To je složitější. Nesprávné byly jakékoli pozdější interpretace Havlíčka jako člověka, který usiloval o „bourání“ Rakouska. Odpovídat na výše položenou otázku není jednoduché, ale budiž: Ano, byl by asi rád, ale velmi pozorně by sledoval a komentoval, co se v tomto státě děje.

Havlíčkova korespondence je cenná

Vy jste si za svůj „magnum opus“ vybrala vydání kompletní kritické edice korespondence Karla Havlíčka. Proč?

Za možnost spolupodílet se na vydávání Korespondence Karla Havlíčka (stejně jako předtím na vydávání Korespondence Boženy Němcové) jsem velmi vděčná. To byla a je opravdu obrovská příležitost, ale hlavně radost z objevování, radost ze spolupráce se vzdělanými, obětavými a inspirativními kolegy. Velkou část profesního života se věnuji výzkumu dějin 19. století – s důrazem na literárně-historické souvislosti, problematiku období tzv. Bachova absolutismu, tedy padesátých let 19. století.