Začátkem roku studenti ani netušili, jaké to je, narychlo opustit domov

Jak studenti reagovali, když jste jim zadala, aby nafotili, co by si vzali na cestu do neznáma?

Nejdřív byli úplně zticha. Žádné velké nadšení se nekonalo. Část této skupiny učím už sedm let, za tu dobu k sobě máme hodně blízko, ale i tak jsem podrobně vysvětlovala svůj záměr. Souvisel s happeningem „Pamatuj“, který u nás na škole organizujeme už potřetí. Je to akce, při které si připomínáme osudy československých občanů židovského původu za druhé světové války. Vloni studenti vyhledávali, kde u nás v Poličce bydlely židovské rodiny. A letos jsem chtěla, aby se zamysleli nad tím, jaké to asi je, když musíte odejít z domova a netušíte, zda se někdy budete moct vrátit.

Měla jste nějakou konkrétní inspiraci?

Vyprávěla jsem studentům o tom, co prožívali Židé, kteří se museli před deportací sbalit. Konzultovala jsem téma s Janou Sumičovou, lektorkou vzdělávacího oddělení Památníku Terezín. Ptala jsem se jí, zda existovaly přesné instrukce, co si mají Židé zabalit. Říkala, že hlavní byl váhový limit, protože si mohli vzít maximálně padesát kilo. Slyšela jsem například vyprávění pamětnice, která si myslela, že jede s rodinou do Bad Theresienstadt. Vzala si plesové šaty a stříbrné příbory, ale neměla z čeho jíst…

Studenti svá pomyslná zavazadla balili tři týdny. Co hlavně řešili?

Řekla jsem jim, ať pečlivě promyslí, co si vzít s sebou, vše si zapisují do deníku a pak nafotí, co by dali do kufru nebo do batohu. Když jsem pak viděla, co vybrali, říkala jsem si, že mohli být trochu praktičtější. Zarazilo mě, že si někdo chtěl vzít dva fény, činky anebo troje různě barevné tenisky. Co mě naopak překvapilo, kolik studentů dalo do zavazadla rodinná fotoalba. Mohlo by se zdát, že už mají fotky hlavně v mobilu, ale řada z nich psala, že jsou pro ně fotky z dětství hodně důležité.

Jedna studentka na výstavním panelu napsala, že má obavy z toho, co se děje v Rusku a na Ukrajině. Bylo to něco ojedinělého?

Právě že vůbec ne. Mnoho studentů v denících píše o dění ve světě, a já se ani nedivím. Chodí totiž nejen na hodiny o moderních dějinách, ale také navštěvují společenskovědní seminář, jehož součástí je politologie. Také tam diskutují o aktuálních událostech ve světě, které ale nevnímají jen jako něco, co řeší během výuky. Baví se o těchto tématech i mimo školu.

RODINNÉ PŘÍBĚHY

Několik studentů má v denících konkrétní osudy z rodinné historie. Co jste se o nich dozvěděla?