Chcete změnu pohlaví? Jděte na sterilizaci

9. srpna 2022

Filip Titlbach

Michaela Škvrňáková

Manželství pro všechny, práva dětí v duhových rodinách nebo mediální exotizace queer lidí. Filip Titlbach, novinář Deníku N, letos vydal knihu „Byli jsme tu vždycky“, kde v sérii rozhovorů problémy sexuálních menšin rozebírá. Jaké překážky mají queer lidé v Česku a dá se s tím něco dělat?

Jak si vede Česko v postoji k sexuálním menšinám?

Záleží, s kým se porovnáváme. Pokud se zeměmi východně a jihovýchodně od nás, je situace relativně dobrá. V česku zatím nevznikají diskriminační a homofobní zákony na klíč, jako se to děje například v Rusku, nejsou tu koncentrační tábory jako v Čečensku, kde režim queer lidi nechává zabíjet. Ani tu není tak vyostřená atmosféra jako třeba v Maďarsku nebo v Polsku.

A když se porovnáme se západními státy?

Pokud se podíváme na západ a hlavně severozápad, zaostáváme o řadu kroků, a to jak společenských, tak legislativních. Bude trvat dekády, než tyto státy doženeme, a to ještě pouze v případě, že se nevydáme na opačnou stranu břehu. I v Česku existují snahy zabránit zrovnoprávnění, teď se dokonce objevil i návrh na ústavní zakotvení manželství coby svazku výhradně muže a ženy, o což se snaží poslanci z KDU-ČSL, ODS, SPD, ANO a TOP 09. V praxi by to znamenalo ústavní zákaz manželství osob stejného pohlaví, což je něco, co mají například v Putinově Rusku nebo Orbánově Maďarsku.

Proč zaostáváme?

Myslím, že příčin je celá řada. Dlouho tu vládl totalitní režim, který se k sexuálním menšinám stavěl velmi negativně, umlčoval a perzekvoval je, a znemožnil tak rozvoj jakékoli společenské diskuse. To jde bohužel ruku v ruce s tím, že tu na rozdíl od Západu nevyrostla silná emancipační hnutí. Jednou z prvních zemí, která uzákonila registrované partnerství, bylo Dánsko v roce 1989. Společenská debata na toto téma se tam ale vedla už od konce padesátých let. Trvalo řadu let, než se emancipační hnutí prosadila, než se tyto otázky otevřely a skutečně se něco legislativně změnilo. Nizozemsko schválilo před dvaceti lety manželství pro všechny, i tam se na toto téma bavili od druhé poloviny osmdesátých let. U nás bohužel taková debata chyběla a to se projevuje na současném stavu.

Manželství pro všechny

Podepisuje se na diskusi ohledně sexuálních menšin i politická úroveň státu?

Ano. Samozřejmě záleží na tom, kdo je zrovna u moci, jaké má zásady, hodnoty a jakým způsobem se vyjadřuje. Přijde mi, že jsme v některých ohledech sešli z cesty. Češi a Češky v raných devadesátkách ukazovali, že lidská práva jsou pro náš národ něčím zásadním. V průběhu posledních dvaceti třiceti let se to ale částečně vytratilo a myslím, že to je škoda. Právě díky těmto hodnotám, které, věřím, stále máme někde hluboko v kolektivní DNA, jsme se k rovnosti queer lidí a dalších menšin mohli přiblížit mnohem rychleji.

Porušují se v Česku lidská práva?

Queer lidé v České republice nemají stejná práva jako ostatní lidé, to je faktický popis stavu. A nebavím se jen o manželství pro všechny. Jsme například jednou z posledních zemí v Evropě, která po trans lidech vyžaduje sterilizaci, pokud chtějí úřední změnu pohlaví. Podle Evropského soudu pro lidská práva je to přitom v rozporu s lidskými právy.

V Česku není uzákoněno manželství pro všechny, možné je se pouze registrovat. Jak to lidem znepříjemňuje život?

Podpořte Reportér sdílením článku