V Las Vegas žije hodně hodných lidí. Ale město kvůli viru doplatilo na neřešené problémy

18. února 2021

Dayvid Figler byl jedním z nejmladších právníků v historii státu Nevada, který získal licenci – stalo se tak v jeho třiadvaceti letech.
archiv

Kombinace jeho prací jako by byla typická pro Las Vegas, v němž žije. Dayvid Figler se jako právník objevuje u soudů – a současně je básník, a také autor právnických sloupků. V rozhovoru pro Reportér popisuje, jak snadné bylo dříve v Las Vegas žít, a jak těžké je to nyní: město, závislé na příjmech turistů přijíždějících do kasin a za zábavou, těžce zasáhla pandemie koronaviru. Figler mluví i o tom, jak se mu povedlo přesvědčit soudce, aby neposlal závislou na gamblingu na deset let do vězení. A jak kdysi právnická firma, pro niž pracoval, zachránila v Nevadě erotický tanec dívek na klíně návštěvníků ve striptýzových klubech.

Vy jste v Las Vegas starousedlíkem. Jak se dá ve „městě hříchu“ žít?

Postoj obyvatel Las Vegas závisí na tom, jak dlouho ve městě žijí. A jelikož já jsem v Las Vegas vyrostl a žiju tu celý život, odpovím úplně jinak než třeba ten, kdo tu strávil jen část dospělého života. Můžeme ale tu otázku rozdělit na život před a po vypuknutí pandemie?

Dobře. Jak se tedy žilo ve Vegas před pandemií?

Žít v Las Vegas za normálních okolností je hodně jednoduché. Je to město, které je založené na poskytování co nejpohodlnějších služeb zákazníkům. Takže pokud třeba toužíte ve tři ráno po sušenkách Oreo, máte nekonečně možností je sehnat. To stejné platí třeba pro večeři se steakem, pro snídani nebo libovolný drink. Nebudu lhát, zkazí vás to. Chcete si ve tři ráno dát koktejl v zakouřeném baru? Není problém. Rád byste si zašel na zábavu pro dospělé? Nebo chcete jet za město do pouště užít si hvězdné nebe a pocit osamění a izolace? Bez problémů. A to nemluvím o tom, že máme všechno blízko. Zhruba den cesty z Vegas je San Diego, Los Angeles, Yosemitský národní park nebo hranice s Mexikem. Všechno ideální výlety na víkend.

Přesto – není život v hlavním městě zábavního průmyslu trochu únavný?

Jasně, to taky. Ale když tu žijete, získáte určitou perspektivu, odstup a jste vděčný za to, že je tu jednoduchý život a spousta věcí je blízko. Zároveň je strašně lehké se tady ztratit, ať už je to dobrá, nebo špatná věc. Taky vás „Strip“, centrum města, občas dokáže pohltit a pak ho máte hodně rychle plné zuby. A pořád je to navíc metropole, která stojí a padá na růstu a pocitu, že se pořád neúnavně musíte hnát dopředu. Což vlastně skvěle funguje a je to jakž takž udržitelné – jenže teď jsme na to doplatili neuvěřitelným stylem kvůli pandemii koronaviru.

Mnozí Las Vegas vyčítají, že je to jen kýč. Má vůbec něco vlastního?

Na to se lidi ptají vlastně pořád. Jsme skutečné město? Nebo jenom napodobenina? S tím je spojená i otázka, zda má Vegas vlastní kulturu. Podle mě má. Když se podíváte hlouběji, zjistíte, že tu žije hrozně moc hodných lidí, a navíc je to místo, kde umíme odpouštět.

Jaká nejpodivnější skupina lidí v Las Vegas žije?

Nejzvláštnější skupina lidí jsou ti, kdo podnikají noční nájezdy do kasin v noci, aby si vychutnali atmosféru, kdy už spousta návštěvníků přece jen spí, a zároveň aby si vydělali na živobytí. Což jsou třeba profesionální hráči pokeru. To jsou dost zvláštní, ale hrozně hodní lidé, kteří jen chtějí, aby je všichni nechali na pokoji. Pak jsou tu samozřejmě tací, kteří nonstop adorují estetiku, vřavu a život na „Stripu“, tedy hlavním bulváru města, a nepřijde jim to nudné a vyčerpávající. Já bych to ale třeba nezvládl.