Divadlo mi hrozně chybí, přemýšlím ale, že změním práci

3. listopadu 2020

„V posledních letech si říkám, že je důležité být otevřený všemu možnému a ono něco přijde,“ říká v rozhovoru Anna Schmidtmajerová.
Ladislav Babuščák

Nedávno se jí splnil sen, když kromě Cirku La Putyka a jiných divadel začala hrát i v Dejvickém divadle. V posledním půlroce ale nastaly u Anny Schmidtmajerové zásadní životní i pracovní změny. Narodila se jí dcera – a přišla koronavirová pandemie a s ní zavření divadel. „Doma jsme si říkali, že na podzim už to bude lepší, že už budu moct pracovat a nebudeme muset řešit každou korunu, jenže to se nestalo,“ říká pětatřicetiletá herečka, zpěvačka a akrobatka. Jaké jsou tedy nyní její plány? „Jsem ve fázi, kdy uvažuju nad tím, že změním práci,“ dodává.

Jak koronavirová pandemie zasáhla váš život i práci?

Nejdřív jsem byla na mateřské, teď jsem ale nastoupila na rodičovskou a počítala s tím, že se vrátím do nějakých představení. Mám asi čtyři, ve kterých aktuálně hraji. Není toho moc, ale říkala jsem si, že to bude takové fajn zpestření k tomu být doma s dítětem. To je samozřejmě krásná věc, ale někdy toho máte plnou hlavu, takže je dobré vyventilovat se někde ve společnosti. My máme velké štěstí, že máme hlídací a aktivní babičky a dědečky, kteří jsou po ruce a velmi ochotné pomáhat a Emílii pohlídat. Takže jsem měla naplánované nějaké hraní, což mělo naši finanční situaci v rodině trošičku zlepšit, protože ta mateřská a rodičovská vzhledem k tomu, že jsem OSVČ, není úplně veselá.

Jak jste to tedy řešila?

Naštěstí má můj muž zaměstnání, kterého se pandemie úplně nedotýká, takže mě podržel. A říkali jsme si, že na podzim už to bude lepší, že už budu moct pracovat a nebudeme muset řešit každou korunu.

Jenže to se nestalo…

Nestalo, takže musíme být i nadále obezřetní. Když ale pominu všechny ty finanční strasti, tak mi divadlo i to potkávání se s lidmi hrozně chybí. Je to práce, kterou mám ráda. Teď je to taková hrozná sociální izolace. Snažím se tomu nepropadat, už jsem ale zaslechla i zkazky, že se divadla otevřou třeba až na jaře, nebo že do Vánoc to určitě nebude. Je to smutné, ale rozhodně si nechci stěžovat. Je dost jiných lidí v daleko těžší situaci.

Jistá práce

Co tedy máte v plánu, když se teď nehraje?

Přemýšlím, jak s tou situací naložit, moje hlava je toho plná. Když jsem byla malá, tak jsem chtěla být kosmonautem. Pak jsem chtěla být stíhacím pilotem a až někdy v pubertě jsem si říkala, že by mě bavilo být buď herečkou, nebo právě tím pilotem. Nemyslela jsem si, že by se něco z toho povedlo. Měla jsem ale štěstí, vystudovala jsem DAMU a stala se herečkou, naplno do toho skočila a nikdy jsem nemusela řešit jinou práci. Je to velké štěstí, ale také velká dřina, což si možná někdo, kdo do toho nevidí, ani nedokáže představit. Kolikrát musíte zahrát 25 představení v měsíci, zkoušíte zadarmo i několik měsíců, teprve pak vám začnou chodit honoráře za konkrétní představení. Já jsem ale měla to štěstí, že jsem hned po škole naskočila na volnou nohu a měla jsem vždycky dostatek divadelní práce, takže mě to uživilo.

Ale teď?

Teď už je moje situace jiná, protože mám malé dítě, takže musím přemýšlet jinak, než když jsem byla sama za sebe. A jsem ve fázi, kdy uvažuju nad tím, že změním práci.