Je chyba, že se u nás všechno dabuje
18. ledna 2022
Marcela Hergesselová učí angličtinu na střední škole, vede Asociaci jazykových škol a zároveň skoro třicet let podniká v oboru jazykových kurzů. Pro ministry, co neumí anglicky, má celkem pochopení, pro mladou generaci bez znalosti světového jazyka však ne. „Nedokázali jsme zatím prodat ideu, že bez angličtiny nebudou moct existovat,“ říká.
Upřímně, nepřekvapuje a asi bych jim to ani nedávala za vinu. Vzhledem k jejich věku bych tipovala, že ve škole měli jako hlavní jazyk ruštinu, což, jak nám tehdy tvrdili, byl světový jazyk. Angličtina se jako hlavní jazyk začala učit na základních školách po roce 1990, tedy od ročníků narození 1980–81. Když jste dospělý, máte kariéru, rodinu, tak se cizí jazyk ne tak dobře učí. Na druhou stranu se někteří z nich na ty funkce chystali posledních osm let, kdy byli v opozici, a měli na angličtině zapracovat. Je to lingua franca a nemůžete bez ní fungovat.
Ano a výsledky pro Českou republiku jsou tristní. V posledních letech zřejmě ještě došlo k poklesu úrovně. Po třiceti letech od revoluce byste čekal, že se úroveň bude přece jen zlepšovat. Osobně bych čekala, že lidé, co se narodili po roce 1990, budou mluvit anglicky stejně jako česky. Angličtina je automatická i u mladší generace ve Francii a k ní se učí další jazyk. U nás se učíme jeden, a ještě mluvíme špatně, což je hrůza.
Ruština vyklidila pozici, ale děti mají často stejný přístup k angličtině, jako my jsme měli k ruštině: učí se cizí jazyk, protože musí. Nedokázali jsme zatím prodat ideu, že bez angličtiny nebudou moct existovat. Poslední tři čtyři roky se zlepšuje úroveň v tom, že mají přes různé platformy, jako je Netflix, přístup k novým filmům a hlavně seriálům. Zaplaťpánbůh, že často nejsou dabované nebo jsou české titulky tak příšerné, že děti jedou seriály s anglickými titulky a originálním zvukem v angličtině, to jim pomáhá.
Určitě. Dabing je v Česku umělecký obor, i když dnes už to asi tolik neplatí. Podle mě je chyba, že se u nás všechno dabuje, a platí to zejména o pořadech, na které se dívají děti. Děti se učí jazyk nejlépe, nestojí je to skoro námahu. Dospělého to stojí čas, peníze a velké myšlenkové úsilí. Já jsem začala s angličtinou až ve 32 letech, vím tedy, o čem mluvím. Obrázky, pohyb herců, to všechno hodně pomáhá s pochopením situace. Když se na to díváte v angličtině nebo v jiném originálním jazyce, máte k tomu titulky, mozek si pamatuje, co slyšel a viděl… Čím dříve začnete, tím lepší výsledky máte. Když přijedete do Skandinávie, je jim skoro jedno, zda mluví v rodném jazyce, nebo anglicky. Dcera žije ve Švédsku a vím od nich, že ve švédských rodinách se mluví často anglicky a televize běží v angličtině. To se mně osobně už zdá příliš, ale pro osvojení si cizího jazyka je to výborné.
Učitel je hodně svázaný školním vzdělávacím plánem a tematickými plány. Musí dodržet to, co je v učebnici. Školní rok má 36 týdnů krát čtyři hodiny týdně angličtiny, což je dohromady 144 hodin. Po odečtení prázdnin a různých akcí zbývá zhruba 120 hodin jazyka za rok. Na to musíte udělat plán, obvykle zvládnout pět šest lekcí v učebnici, k tomu připočtěte testy a písemky. Strašně vás to žene dopředu a není čas strávit každý týden hodinu dvě konverzací nebo pouštěním delšího videa. Škola je postavena na gramatice a její výuce. Když přijdou srovnávací testy, hodnotí se v nich znalost gramatických jevů, nehodnotí se mluva. Když se žák nebo student dostane do stavu, že má z jazyka obavy, že se zkouší gramatika a slovíčka, dítě není motivované se učit.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.