Turisté do národního parku patří
2. srpna 2022
Požár Českosaského Švýcarska může posílit už započatý trend: znepřístupnění národních parků veřejnosti. O tom, jak se odznačují staré turistické cesty, i o tom, proč se na české straně národního parku nedaří vybudovat tak kvalitní turistickou infrastrukturu jako na té saské, mluví senátor, místostarosta Krásné Lípy a jeden z iniciátorů Národního Parku Českosaské Švýcarsko Zbyněk Linhart.
On je to dlouhodobý trend. V Českosaském Švýcarsku se pod záminkou kůrovcové kalamity už nějakou dobu dočasně zavírají cesty, sundávají značky a doprostřed historických turistických cest se sázejí stromy nebo kácí kmeny jako překážky. Já se jen obávám, že poučení z posledního vývoje, z toho, co se stalo, pro ochranáře přírody bude následující: My jsme všechno dělali dobře, zapálili to turisti, takže budeme pokračovat v nastoleném trendu bezzásahovosti a zavírání parku před veřejností.
Takhle jednoduše bych to asi neřekl. Já ten přístup národního parku dát přírodě volné pole působnosti v zásadě nechci zpochybňovat. Ono totiž dřív, než se začala vést debata o tom, co s kůrovcem, už byl ten brouk tak namnožený, že správa parku mohla dělat cokoli a kalamitu by už stejně nezvládla. Bylo pozdě. Nezbývalo nic jiného než to nechat přírodě. Já jsem proti tomu následně už nic nenamítal, jenom jsem říkal, že z toho, že někde leží miliony kubíků suchého dřeva, vyplývá minimálně to, že musíme počítat se zvýšeným nebezpečím požáru, připravit se na to a zajistit cesty a průchody.
V neděli začalo hořet, v pondělí dopoledne jsem v médiích viděl a přečetl si pár zpráv o tom, že je požár pod kontrolou, hasí se, všechno je v pohodě. Volal jsem si ale s hasiči a ti naznačovali, že to není žádná sranda. Po obědě jsem se s nimi spojil znova. Říkali, že je to mazec. Zašel jsem se podívat na vyhlídku tady v Krásné Lípě, odkud je to asi patnáct kilometrů do zasaženého Hřenska, a koukám, jak z lesů stoupá neuvěřitelná masa kouře. Nic podobného jsem v životě neviděl.
Zavolal jsem generálu Vlčkovi, šéfovi hasičů, že nechci obtěžovat, ale že chlapi v terénu naznačují, že to možná přerůstá přes hlavu a že je to opravdu výjimečné. On říkal, že je informovaný a že situaci zvládají. Pak mi znovu volají hasiči z místa požáru, že to absolutně není pod kontrolou, tak jsem zavolal ministrovi vnitra a řekl mu, že je to opravdu velký. Pak to začali brát vážně i z Prahy. Já tady ale nechci mluvit o tom, jestli se mohlo začít jednat o dvě hodiny dříve, nechci řešit detaily. Tady jde o princip a dlouhodobé podcenění. O to, že na ten požár nikdo nebyl připravený. Když jsme na to před lety upozorňovali, tak nám na národním parku řekli, že se moc díváme na americké filmy. Že dělali experimenty a suchý les že nehoří a nebezpečí nehrozí. Teď se ukazuje, že hoří docela dobře.
Tak se to bere. Příroda je samozřejmě silná a divoká. Chráněná území se ve světě vypalují, přístupy jsou různé, to není problém. Jenže Českosaské Švýcarsko není Yellowstone či pláně v Africe, to je kulturní krajina, střední Evropa. Když se podíváte na facebookové stránky odpovědných lidí na ministerstvu životního prostředí, tak se ještě ve chvíli, kdy hořel les, rozplývají nad tím, jak se příroda oživí. Já být náměstkem ministra životního prostředí, tak bych spíš byl na místě a řešil následky.
Podpořte Reportér sdílením článku
Pracovala jako investigativní reportérka MF DNES.