Kultura není třešnička na dortu, ale nezbytnost

17. června 2022

archiv respondentky

Na pařížské Sorbonně vystudovala tanec a historii. V roce 1997 se spolu s manželem, hrabětem Constantinem Kinským, přestěhovala do Česka. Nejdřív na zkoušku, pak tu ale zůstali a společně se starají o zámek ve Žďáru nad Sázavou. Právě tam se letos uskuteční již 10. ročník mezinárodního festivalu tance a pohybového divadla KoresponDance. „Tanec mi otevřel dveře k pochopení kultur, které jsou od nás hodně vzdálené,“ říká tanečnice a choreografka hraběnka Marie Kinsky.

Poslední dva roky ovlivňovala veškeré dění koronavirová krize, jak zasáhla vaše aktivity?

Koronavirus měl samozřejmě zásadní vliv na návštěvnost v areálu ve Žďáru, ať už se jednalo o Muzeum nové generace, nebo kulturní akce, kterých pořádáme během roku opravdu hodně. Snažili jsme se vždy vymyslet způsob, jak akce otevřít tak, aby byly bezpečné a aby splňovaly všechny požadavky. Lidé byli nadšení, že se alespoň něco děje. Díky koronaviru si možná lidé uvědomili, jak důležitá kultura je a jak je svět bez ní smutný. Že to není jen třešnička na dortu. Naše rozhodnutí bylo pokračovat v kulturních akcích dál, protože kultura je veřejná služba. Některé akce se konaly v online prostředí, aby měli lidé alespoň nějakou možnost užít si umění.

Co například?

Zjistili jsme, že je do online prostředí možné přenést i performativní umění. Například představení ve spolupráci s Národní galerií, ve kterém účinkovaly česká a americká tanečnice, bylo živě přenášeno na internetu. Probíhaly i reálné online taneční duely. Byl to krásný experiment. Ve spolupráci s Českými centry jsme díky online přenosům mohli zprostředkovat taneční festival KoresponDance i zahraničním divákům. Za to patří obrovské díky všem členům týmu, kteří pracovali s velkým nasazením.

Kde sháníte finance?

Jako kulturní organizace jsme nezávislí, ať již jde o Muzeum nové generace, anebo umělecké projekty. Znamená to, že nedostáváme dotace na provoz a program automaticky. Sehnat finance pro nezávislý kulturní sektor není hobby, je to hlavní úkol týmu. Pro každý projekt nebo akci je to jiné. Pokud je to možné, financuje se performativní umění z poloviny díky grantům, ať už tuzemským, nebo evropským. Pro akce typu taneční festival musíme hledat i sponzory z řad firem.

Jak velkou část nákladů pokryje návštěvnost?

Návštěvnost platí jen malé procento provozu. Pro festival KoresponDance máme například každý rok až 20 finančních partnerů. Pro Muzeum nové generace (které ukazuje dějiny bývalého kláštera a zámku za pomoci nejmodernější techniky – pozn. red.) platí jiná pravidla, není to tradiční muzeum a nečerpáme na ně granty. Provoz je financován díky návštěvnosti a díky pořádání akcí. Musíme pořádat rovněž komerční aktivity, které provoz financují. V tuto chvíli jsme ve ztrátě. Kultura není lukrativní, ale má pozitivní dopady pro místo, udržuje společenské vztahy mezi lidmi, dává prostor pro kreativitu a inovace a je nezbytná pro fungování společnosti.

Kultura spojuje lidi

Jak vás napadlo založit festival KoresponDance?

Festival KoresponDance se zrodil díky evropskému projektu, který iniciovalo Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. Festival by měl ukázat výsledky mezinárodní spolupráce na poli tance. Tato idea má úspěch jak u diváků, tak u umělců, kteří se festivalu účastní. Zpočátku probíhal festival v Praze, s manželem jsme se pak rozhodli ho přesunout do Žďáru.

Kdy to bylo?

Podpořte Reportér sdílením článku