Lidi oceánům nerozumí, říká architektka, která vymyslela plovoucí čisticí stanici

Po hladině světových oceánů už pluje tolik plastového odpadu, že by to dohromady vydalo na samostatný světadíl. Slovenská architektka Lenka Petráková navrhla řešení: plovoucí čisticí stanici jménem Osmý kontinent. Vypadá jako rozvitý květ a Petráková, která pracuje v Londýně v renomované kanceláři Zaha Hadid Architects, s projektem vyhrála světovou cenu pro inovátory a vizionáře. Teď ještě najít investora. Lence Petrákové by se líbil takový Elon Musk.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Nadace Jacquese Rougerieho, která vám ocenění udělila, na svých stránkách píše, že má ambici „hledat nové vizionáře“ a „najít nového Julese Verna, Leonarda da Vinciho nebo Gustava Eiffela“. Kterým z nich se nejvíc cítíte?

Já se cítím jako Lenka Petráková. Dívka z malé slovenské vesničky, která šla na zkušenou do světa s počítačem plným vlastních snů, s pracovitostí a odhodláním bojovat za lepší zítřky. Což jsou hodnoty, které mi vštípil můj otec.

 

Ve výčtu vizionářů nadace zmiňuje jen samé muže. Znamená to, že dějiny neznají ženy-vizionářky?

Určitě bylo i hodně vizionářek. Například Marie Curie je důkazem toho, že vizionářská mysl nezávisí na pohlaví. Mnoho oborů však bylo pro ženy v minulosti těžko dosažitelných.

 

Teď už mají ženy ve vědě či architektuře víc příležitostí?

Momentálně ani na univerzitě, ani v pracovním prostředí nemám dojem, že by ženy měly méně příležitostí. Z mé zkušenosti se naštěstí začíná naše profese orientovat na výsledky, schopnosti a znalosti a je jedno, jakého pohlaví, vyznání či rasy jste.

 

Váš projekt se jmenuje Osmý kontinent. To už máme v oceánech tolik odpadu, že je to na kontinent?

Podle toho, co říkají odborníci, kteří oceány zkoumají, je to tak. Odpadové skvrny jsou obrovské. A odpad je bohužel i na dně oceánů.

 

 

Jak tedy vaše plovoucí stanice funguje?

Počítám s tím, že přírodní síly budou ovlivňovat nejen pohyb a polohu stanice, ale také vnitřní prostředí. Stanice je soběstačná, její prvky spolu musí spolupracovat a optimalizovat zdroj energie. Samotná stanice má pět hlavních částí. Zaprvé bariéry, které slouží ke sběru odpadu a získávání přílivové energie. Zadruhé sběrače, v nichž se odpad třídí, biologicky rozkládá a skladuje. Třetí částí je výzkumné a vzdělávací centrum, čtvrtou pak skleníky, ve kterých se pěstují rostliny a odsoluje voda. A poslední jsou obytné a veřejné prostory, taková podmořská vyhlídková platforma.

 

 

Kolik odpadu by stanice zvládla posbírat za den? A co by se s tím plastem dělo pak?

Projekt je momentálně v koncepčním řešení, takže je ještě brzo na stanovení nějaké přesné denní kvóty sběru odpadu. Co se týká toho samotného procesu, odpad by se sbíral z hladiny nasátím a filtrováním vody. Následně by se jeho část recyklovala přímo na stanici, kde by se mohl i využívat, například na výrobu interiéru stanice. Přebytečné množství by se pak převáželo na pevninu, kde by se následně zpracovalo.

 

 

Zmínila jste, že by se na stanici mohly pěstovat rostliny. Jak to máte vymyšlené?

Po extrakci odpadu z vody se přefiltrovaná čistá voda přečerpá do vodní nádrže ve sklenících. A buď se bude odsolovat, nebo se použije na hydroponické pěstování halofilních neboli slanomilných rostlin. Stěny skleníků jsou rovnou navrženy s nádobami na pěstování. Rostliny jsou sbírány roboticky, protože tady mluvíme o stěnách vysokých několik desítek metrů. Fasáda skleníků má namontovány solární panely, které zajišťují přísun energie na ohřev vody nebo pohánějí roboty, kteří sbírají rostliny.

 

 

Kolik lidí by se mělo na Osmém kontinentu plavit?

Můj předpoklad byl padesát lidí, číslo se ale bude muset ještě dál prověřit s ohledem na zásoby potravin, odsolování vody a podobně. Na stanici by měli být technici, kteří by zajišťovali její chod, a výzkumníci. Ale také návštěvníci, kteří se přišli osobně přesvědčit o současném kritickém stavu oceánů.

 

Inspirace květy a živočichy

Vaše díla jsou na pohled velmi křehká, Osmý kontinent připomíná okvětní lístky rozkvetlé květiny. Jak jde tahle estetika dohromady s funkčností?

Forma vznikala na základě programových a funkčních nároků objektu. Zastávám názor, že pokud design vypadá těžkopádně, není dobře udělaný. Podívejte se do přírody – rostliny a živočichové jsou elegantní, v souladu s okolím. Proč by měla být architektura jiná?

 

 

Jak dlouho jste na projektu pracovala? Čím jste se na počátku inspirovala?

Projekt jsem začala dělat ještě v době studií na University of Applied Arts ve Vídni, je to výsledek několikaměsíční práce. Na začátku jsem se inspirovala dynamickou deformací plochy, později mě fascinovala těla mořských živočichů.

 

Váš návrh je zatím jen teoretický. Máte příslib, že by se Osmý kontinent jednou skutečně mohl plavit po hladině oceánů?

Bohužel projekt zatím nemá investora.

 

Co k tomu chybí? Jsou už dostupné technologie, které by nasávaly plast z moře a vaše stanice je mohla využít?

Jsou dostupné technologie, které se používají na podobnou problematiku, ale v jiném měřítku. Technologické zajištění mé stanice je ještě třeba dál zkoumat.

 

Máte v hlavě jméno člověka nebo společnosti, kteří by podle vás dokázali projekt dobře realizovat?

Například Elon Musk? Jeho projekty boří všechny předsudky a posouvají hranice naší představivosti. Jeho odhodlání k neustálému rozvoji je inspirativní a myslím, že můj projekt by pro něj mohl být zajímavý.

 

 

Jak už jste zmínila, návrh Osmého kontinentu jste prezentovala už v rámci studia na vídeňské Univerzitě užitého umění. Jsou ekologická témata vaše doména?

Ekologicky motivovaná témata mě zajímala vždycky. Naše životní prostředí se neustále vyvíjí a objevují se nové problémy, na které potřebujeme reagovat často i architektonickými návrhy. Architektura je nedokáže vyřešit všechny. Ale často umí pomoci.

 

Osmý kontinent má sbírat povrchový odpad. Řešila jste ale i plast na dně oceánů? Popřípadě jak zajistit, aby se plasty v tak obrovském množství do vody vůbec nedostávaly?

Samozřejmě, neustálý přísun plastů do oceánů je potřeba zastavit. Dalo by se řešit čištění pobřežních oblastí, nebo dokonce řek. Ale zároveň je důležité, abychom vedli lidi ke změně životního stylu, abychom zabránili společnostem zbavovat se takto „jednoduše“ odpadu.

Právě proto v projektu navrhuji i výzkumné a vzdělávací centrum. Protože vyřešit tenhle problém nám pomůže jedině změna postoje lidí k oceánům. Zatím jsou pro nás něco vzdáleného, nerozumíme jim, nevidíme hned, jaký dopad na ně má naše jednání. A to je chyba.

Myslím, že budovat stavby, které budou čistit oceány, pobřeží, řeky či jezera, je potřeba. Na druhou stranu ani milion takových projektů naši přírodu nezachrání, pokud ji my nepřestaneme znečišťovat.

 

Jak se díváte na přístup politiků k řešení environmentální krize?

Víte, politika je velmi zdlouhavá. V některých případech nepotřebujeme jen čekat na nařízení vlád, abychom přestali dělat něco špatného. Často sami víme, že existuje nějaký problém. Ale než bychom ho řešili, pokračujeme v tom špatném způsobu, prostě proto, že můžeme. Ale chceme se jako společnost opravdu dostat do stadia, kdy budeme mít policejní hlídky na každém kroku a budou nám hrozit neskutečné pokuty, aby se zabránilo znečištění planety? Nemělo by nás místo vyhlášek a sankcí spíš zajímat, kam se ztratila sebereflexe a zdravý rozum? Navíc vyhlášky a sankce se, mimochodem, často míjejí účinkem. Je jednoduché čekat a ukazovat prstem, kdo by měl co udělat. Kdybychom ale začali každý u sebe, dostali bychom se dál.

 

Nejsem Gretou, protesty nepřináší řešení

V návrhu počítáte se vznikem výzkumného a vzdělávacího centra, kde by lidé mohli na vlastní oči vidět důsledky znečištěných oceánů. Jste takovou starší Gretou Thunbergovou?

Jsem jen sama sebou. Věřím, že pokud lidé chtějí něco změnit, musí přinášet řešení. Ne všechny vize se vždy přetaví do reality, při hledání řešení narazíte na spoustu slepých uliček. Ale těm se nejde vyhnout, pokud se ve výsledku chcete někam posunout. Nemám ráda protesty, protože nepřináší řešení problémů. Přitáhnou sice pozornost a nastartují diskusi, ale někdy bychom mohli udělat mnohem víc jiným způsobem. V Londýně bývaly i týdenní masové protesty, představte si, kdyby takové množství lidí namísto křičení v ulicích vzalo koše na odpadky a celý týden čistilo britské pobřeží. Nebyl by to lepší protest?

 

Projektovala jste stanici na Antarktidě, kde by se uchovávala semena rostlin. To je váš další projekt, který zatím také nevznikl. Není to trochu frustrující, navrhovat vizionářské projekty, u kterých není jistota, že vzniknou?

Pro mě je to skoro jako psát vědecko-fantastický román, který dá lidem šanci snít a zamyslet se nad možnostmi, které máme.

 

 

Studovala jste v Bratislavě, ve Vídni i v Los Angeles. Jaká z těch škol nejvíc vytříbila váš „designový jazyk“?

Z designového hlediska to určitě byla vídeňská University of Applied Arts. Kurz je zaměřený právě na design a student má tříletý magisterský program na to, aby pracoval na svém vlastním rukopisu. I když je to nezvykle dlouhý kurz, každý den se vyplatí.

 

Teď žijete v Londýně a pracujete v Zaha Hadid Architects. Jaké to je, pracovat pro tak prestižní společnost?

Pracovat na projektech, které jsou tvarově rafinované, technicky vyspělé a vždy přináší nová řešení ať už v urbanistické míře, nebo v podobě konstrukcí a materiálů, je velmi zajímavé a stimulující. Člověk se v architektuře pořád učí a musí být schopen aplikovat nové informace na prostředí, které se rychle mění. Proto je takhle práce tak úžasná, ale zároveň náročná a vyžaduje velkou flexibilitu. Ale na konci dne, když odevzdáváte projekt, to vždycky stojí za to.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama