K prosperitě se nedostaneme přes růst dluhů, říká strážkyně rozpočtů

Hrozí Česku dluhová pandemie?

Letošní rok bude specifický, protože bude nutné udělat maximum pro udržení zaměstnanosti a omezení krachů firem. Ale až se ukáže, jak hluboký pokles bude, a až začne ekonomika zase oživovat, vláda by měla začít s kroky směrem k vyrovnaným rozpočtům. Česko má sice nyní jednu z nejnižších úrovní zadlužení vůbec, ale z pohledu dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí jsme na tom téměř nejhůř v Evropě.

Vy odhadujete, že kvůli vyšším vládním výdajům dojde v nejbližších letech k růstu veřejného dluhu skoro k padesáti procentům ročního výkonu ekonomiky (HDP). Tam jsme se měli podle dřívějších prognóz dostat o dvacet let později, a to zejména kvůli stárnutí populace. To zní dost děsivě…

Podle původních odhadů, ještě před koronavirem, mělo zadlužení Česka dokonce klesat, a to na dvaadvacet procent HDP (ze současných asi 30 procent, pozn. red.). Hlavně díky příznivé demografické struktuře, která ještě několik let přetrvá. Vláda si teď ale na nejbližších sedm let rozvolnila zákon o rozpočtové odpovědnosti. Kdyby zákon zůstal přísnější, za těch sedm let po koronaviru bychom vystoupali na úroveň zadlužení nějakých pětatřicet procent HDP. S tím volnějším zákonem budeme během sedmi let okolo pětačtyřiceti procent. Na dluhovou brzdu (zákon nad úrovní zadlužení 55 procent HDP vyžaduje schválení jen dlouhodobě udržitelných rozpočtů, pozn. red.) jsme měli narazit někdy okolo roku 2045, pokud by nedošlo k penzijní reformě. Podle současného vývoje k tomu dojde minimálně o deset let dříve.

Když to slyší člověk, co pracuje v Česku, firma za něj platí vysoké odvody ze mzdy a do penze půjde někdy za dvacet až třicet let, kdy bude tlak na veřejné finance stoupat, jak by se měl zařídit?

Nejsilnější ročníky narozené v 70. letech mají pořád šanci si dost naspořit, protože daně ještě nejsou tak vysoké. Nejhorší to budou mít ročníky 80. a 90. let. Jim se nutně zvednou daně, aby bylo na penze „šedesátek“ a „sedmdesátek“. Prostor pro jejich spoření bude menší. Většinu svého produktivního života se budou pohybovat v prostředí, kdy na jednoho penzistu připadnou méně než dva práceschopní lidé. Dnes je ten poměr lepší, na jednoho důchodce připadají více než tři. A přesto platíme odvody, které se nám zdají vysoké.

Mohli jsme to změnit dřív, a náraz by v budoucnosti nemusel být tak tvrdý…

První důchodová komise vznikla už před dvaceti lety… Penzijní systém je od svého počátku téměř v neustálém schodku, v mírném plusu byl jen asi sedmkrát za třicet let. Teď jsme navíc v unikátní demografické situaci, protože silné ročníky sedmdesátých let jsou na vrcholu kariéry, kdy vydělávají nejvíc, nemají zdravotní problémy a pořád stíhají technologický pokrok. Až začne tahle generace odcházet do penze, státu vypadnou velké peníze.

Vláda si teď uvolnila opasek a může sedm let víc utrácet. Jako jeden z prvních zákonů změnila v nouzovém režimu zákon o rozpočtové odpovědnosti. Věděla jste o tom, že se ta změna zákona chystá?

Bylo to velké překvapení. Stalo se to v nouzovém režimu, proto nás ani nikdo nezval do připomínkového řízení. Fakticky jsme se to dozvěděli až z monitoringu médií.

Není to zvláštní postup, když se ten zákon týká přímo vás, Národní rozpočtové rady?