Knižní trendy? Čtenáře baví totální zvrat na konci

V knižním byznyse se Magdaléna Feldeková, šéfredaktorka nakladatelství Metafora, pohybuje již třicet let. Byla to právě ona, kdo pro české čtenáře objevil spisovatele Dana Browna a jeho bestsellery Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni. Daří se současným spisovatelům přicházet s něčím novým? „Určitě. Povedlo se to například Sarah Pinborough s thrillerem Ví o tobě, nedávno ho Netflix uvedl jako minisérii. Udělala na konci knihy totální obrat, byla první, kdo to použil a už má spoustu napodobitelů.“

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Na jaké knihy se v nakladatelství Metafora zaměřujete? Proč?

Původně jsme byli samostatné nakladatelství, v současné době je Metafora jednou ze značek nakladatelského domu Grada Publishing. Náš ediční program je poměrně rozsáhlý, děláme literaturu pro dospělé, nezabýváme se ani dětskými knížkami, ani takzvanými youngadultkami (knihy pro mladé – pozn. red.). A věnujeme se téměř výlučně překladové literatuře. Hlavní akcent je kladen na beletrii a v rámci ní na thrillery, romány pro ženy, společenské romány, cokoli, co patří mezi krásnou literaturu. Pak máme řadu životopisných románů, ty se zabývají známou/slavnou osobností, může to být žena nebo muž. Pokud je protagonistou muž, tak se příběh často věnuje i jejich partnerkám, manželkám, milenkám, protože to jsou krky, které hýbou hlavami a jsou pro muže (nejen) inspirací. Teď jsme vydali příběh Peggy Guggenheimové, v listopadu vyjde nová Frida Kahlo.

 

Podle čeho si vybíráte, co budete vydávat?

Chodí nám rukopisy a zúčastňujeme se veletrhů, kde se potkáváme buď přímo s nakladateli, kteří danou knížku vydali, nebo s agenturami, které zastupují autory. Většinou to vypadá tak, že dostáváme před velkými veletrhy, kterými jsou Londýn na jaře a Frankfurt na podzim, rozsáhlé katalogy a tam si vybíráme knížky podle anotace, krátké asi pětiřádkové, ale někdy i celostránkové i s biografií autora. Zažádáme si o rukopis, přečteme ho a rozhodneme se, jestli knihu chceme. V tom případě dáme nabídku na zakoupení licence. Někdy je rukopis k dispozici hned, jindy až za rok, pak musíme čekat. A někdy se konají aukce.

 

O aukcích jsem slyšela, jak vlastně probíhají? Jak velký bývá boj o určité knihy?

Záleží na tom, jak se to sejde. Někdy se aukce účastní třeba osm nakladatelů, někdy pět, někdy jenom dva. V tom případě je důležitá výše procent tantiém (podíl na zisku umělci – pozn. red.), výše zálohy, ale k tomu samozřejmě kolikrát i marketingové plány, výše plánovaného nákladu a podobně. Někdy to je tak, že nejvyšší bere. Jindy, když už aukce trvá hodně dlouho, zažádají o takzvanou „last best offer“ a někdy si může autor knihy, nebo původní nakladatel, majitel práv či agent, také vybrat nakladatele dle svého uvážení.

 

Jak dlouho může ten proces trvat?

Může trvat i hodně dlouho. Měsíc, dva, ale i déle.

 

 

Co musí mít dobrá kniha? Čím vás zaujme?

Myslím, že velkou roli tady hraje intuice a také zkušenost. Když se v tomto byznysu pohybujete třicet let, tak už víte, jaké ingredience by dílo mělo mít. Samozřejmě zajímavé téma, dobré zpracování, styl, jakým je napsáno, a pokud možno by to mělo být něco inovativního. Protože v literatuře, stejně jako ve filmu, je asi tak deset základních koster nebo mustrů, do kterých se dosazuje, a pak jde o to, jak autor tu kostru zvládá naplnit.

 

A daří se autorům najít něco inovativního?

Určitě. Povedlo se to například Sarah Pinborough s thrillerem Ví o tobě, nedávno ho Netflix uvedl jako minisérii. Udělala na konci knihy totální obrat, byla první, kdo to použil a už má spoustu napodobitelů. V angličtině byl hashtag na billboardech a sociálních sítích „wtfthatending“ (lze přeložit jako „sakra ten konec“ – pozn. red.), my jsme dali „neprozradtekonec“. Protože skutečně asi na posledních deseti stránkách se celá dějová linie nahromadila a všechno se rozluštilo. Je to poutavě napsané, ale čtenář až do poslední chvíle neví, jaký to má smysl. Teď už to používá hodně spisovatelů, dokonce když nabízejí knížky, tomu říkají „final twist“. Poslední zvrat. Něco podobného se povedlo Jéromu Loubrymu s knihou Útočiště, kterou jsme vydali vloni, a také se stala předmětem vášnivých debat.

 

Není český trh, pokud jde o knížky, už přehlcený?

Je.

 

Kolik se toho vydává?

Podle statistik vyšlo za rok 2019 něco přes 14 tisíc titulů a obrat v knižním byznysu byl 8,6 miliardy korun. V Česku je registrovaných skoro 7 500 nakladatelů, z toho přes 2 000 aktivních. To jsou docela zajímavá čísla. Poslední dobou šly samozřejmě nahoru zejména e-knihy a audioknihy. V oběhu je prý asi 23 tisíc titulů e-knih. A jen za rok 2019 přibylo přes 4 000 nových e-knih.

 

A mají Češi obecně zájem o knížky? Co čtou?

Ano, jsme čtecí národ. Statistiky, pokud jde o prodeje, má nejlepší beletrie a hlavně ženská literatura, protože ženy jsou nejvděčnější čtenářky a nejvíc čtou. Pak to jsou thrillery. A v posledním roce také knihy zabývající se osobním rozvojem a zdravím.

 

Zmínila jste, že se v knižním byznysu pohybujete už třicet let, co je ve vaší profesi nejnáročnější? Je knižní byznys tvrdý?

Vemte si, že je 2 000 aktivních nakladatelů a v současnosti jen pod Grada Publishing vychází mezi 400 až 500 titulů za rok. Je to fakt těžký konkurenční boj. Proto se snažíme nacházet a udržet kvalitní autory.

 

Brown na mě vypadl

Nejde se nezeptat... O vás je známo, že jste pro Čechy objevila Dana Browna. Jak to tehdy bylo?

Už je to dávno. Myslím, že rok 2002 nebo 2003. Tenkrát nám ještě agentury posílaly fyzické knížky k posouzení, nebylo to všechno elektronicky. A mezi nimi i kniha Andělé a démoni, v originále se nazývala Illuminati a název byl uprostřed a byl čitelný seshora i zezdola. A ilustrace na obálce, západ slunce, byla také nahoře i dole, takže když jste ji otočila, byla to identická půl kniha. Měla jsem ji v polici, mezitím přišlo milion jiných knížek a jednoho dne jsem šla kolem knihovny a ona na mě normálně vypadla. Tak jsem si řekla: No nic, beru si ji domů a začnu číst. Shodou okolností mi druhý den psala agentka, jestli tu knížku chci, nebo ne. Řekla jsem jí: Ano, dej mi ještě dvě hodiny, musím to dočíst. Dočetla jsem a hned jí poslala nabídku, a tím to začalo. Nejdříve vyšli Andělé a démoni, pak přišel i rukopis Šifry mistra Leonarda, tedy Da Vinciho kód.

 

Tehdy jste Dana Browna sama četla, kolik knih čtete teď a kolik jich čtou vaši spolupracovníci?

Snažím se číst co nejvíc, ale už vydáváme ročně hodně titulů, takže nejde, abych učetla úplně všechno. Mám kolegyni, která je mou pravou rukou a spolu i vybíráme tituly. Pak si rozdělíme, kdo co bude číst. Když si nejsme jisté, jestli je to úplně ono, tak si to přečteme obě a pak se rozhodujeme.

 

Většinou je to v angličtině?

V angličtině čteme obě, já čtu ještě němčinu. Francouzštinu, italštinu a další jazyky si necháváme lektorovat. Máme stálé lektory, kteří pro nás knížky posuzují.

 

Za jak dlouho přečtete knihu?

Minulý víkend jsem přečetla dvě.

 

Jaké knížky ráda čtete?

Všechny.

 

Máte nějaké, ke kterým se vracíte?

Abych pravdu řekla, mám vyčleněných několik obrovských hromad knížek a těším se, až si je jednou přečtu. Ale zatím v podstatě nemám šanci, abych se k něčemu vracela.

 

 

Až 50 tisíc výtisků

Jak vás kdysi vůbec napadlo založit si nakladatelství?

Vystudovala jsem tlumočnictví a překladatelství, nějakou dobu jsem byla na volné noze, a pak jsem se dostala k Filmexportu. Po revoluci ale zrušili v Bratislavě odštěpný závod, kde jsem pracovala, odjela jsem tedy asi na půl roku do Ameriky a po návratu jsme začali s mým bývalým manželem, který pochází ze spisovatelské rodiny, podnikat.

 

Jak těžké byly začátky?

Nakladatelství Columbus založil manžel se svým tátou, byla to rodinná firma. Já jsem tenkrát čekala dceru a pamatuju si, že tehdy dávali v televizi seriál Arthura C. Clarka Svět tajemných sil. Ten byl tak oblíbený, že na něj dokonce odcházeli i pánové z hospody, tak jsem si řekla, že musí být knížka. Našla jsem ji a to byl tehdy můj první počin v rámci nakladatelství. Takže takto jsem se do toho postupně dostala. To byl rok 1991.

 

Nyní jste šéfkou nakladatelství Metafora, které se nedávno stalo součástí Grady...

Metafora vznikla v roce 2001 a koncem roku 2018 jsme spojili síly s nakladatelským domem Grada. Metafora slaví letos dvacet let. Grada třicet.

 

Proč jste se rozhodli spojit zrovna s Gradou?

Grada chtěla rozšiřovat portfolio o beletrii, my se na ni v Metafoře zaměřujeme. Slovo dalo slovo, proběhly námluvy a nakonec jsme fúzi realizovali. Velice si vážím toho, že původní sestava Metafory se jen přesunula do Grady a fungujeme nadále, teď už v rozšířené sestavě. Jsme na sebe zvyklí už hodně let a myslím, že i pro Gradu je příjemné, že fungujeme poměrně autonomně.

 

Jaké jsou nové trendy na knižním trhu? Změnilo se to poslední dobou?

Korona nás naučila, že lze fungovat i méně klasickými způsoby. Byla zavřená knihkupectví, tím pádem jediný kanál, přes který se lidé mohli dozvědět o knížkách, byly sociální sítě a internet. Takže jednoznačně teď hlavní roli hraje online. Před deseti lety to nebylo tak výrazné, měli jsme vždy printovou inzerci, pokud to šlo, a nyní se to kombinuje. Myslím ale, že současné kanály, kterými se k lidem dostávají informace o knihách, jsou mnohem lepší a efektivnější. Dalším trendem, který se více prosadil během korony, jsou takzvané „feel-good“ romány, které vám navodí příjemnou atmosféru, není v nich žádná brutalita, podvody, většinou je tam příběh, který u vás vyvolá příjemné pocity, povzbudí vás.

 

Co na lidi zabírá? Co je navnadí, aby si knížku koupili? Obálka?

Rozhodně. Na obálku se klade čím dál větší důraz, snažíme se spolupracovat s nejlepšími grafiky. Teď jsme například oslovili známého slovenského malíře Luku Braseho, který nám navrhl obálku na Fridu, tak doufáme, že se bude líbit.

 

Takže obálka plus být aktivní na sociálních sítích, aby se to k lidem dostalo?

Ano. Hodně funguje šeptanda, v posledních letech knižní blogery a blogeři.

 

Máte ještě nějaké sny, co byste si chtěla vydat? Plány do budoucna?

To je hrozně těžké říct, pořád přichází nové a nové rukopisy a vždy se mezi nimi najde něco, co se vám líbí, jindy vás zase něco neuvěřitelně překvapí. Například já mám ráda ságu Sicilští lvi, opravdu zajímavý klasický román, příběh sicilské kupecké rodiny. Příští rok vyjde pokračování, na které se moc těším. Vyjde také novinka naší kmenové autorky Yrsy Sigurdardóttir nebo další knihy v edici životopisných románů. Mám vždy velkou radost, když se kniha povede a když ji lidé přijmou.

 

A že se to povedlo, znamená třeba kolik prodaných výtisků?

První náklad je většinou nižší, pohybujeme se mezi 2 000 až 4 000 výtisky, ale není problém knihu dotisknout. Máme některé tituly, kterých v průběhu let vyšlo 30 až 50 tisíc kusů. Například knihy Kameny od A do Z již vyšlo kolem 50 tisíc kusů, nebo také bestseller Jíst, meditovat, milovat, ten se dotiskuje pořád.

 

Autorka je redaktorkou ČTK.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement