Přeceňujeme politiku, dějinami hýbe i každodennost

16. srpna 2021

Marek Junek je ředitelem Historického muzea Národního muzea a zároveň hlavním kurátorem nové stále expozice Dějiny 20. století

Michael Durčák

Moderní dějiny jsou bolest mnohých českých škol: učitelé se k nim se studenty skoro nedostanou. I to byl jeden z důvodů, proč se Národní muzeum rozhodlo vytvořit novou stálou expozici věnovanou československým dějinám 20. století. Její hlavní kurátor Marek Junek v rozhovoru vysvětluje, proč se autoři výstavy rozhodli trochu upozadit politické dějiny nebo kdo je pro něj největším Čechem uplynulého století.

Můžete přiblížit celkový koncept výstavy?

V expozici ukazujeme období od roku 1914 po vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004. Nechtěli jsme končit rokem 1989, protože nám přišlo důležité ukázat i proměnu společnosti a politiky po pádu komunismu. To je téma, které už sice máme muzealizované, ale velice málo se vystavuje. Tolik základní časové měřítko.

A co se týče obsahu?

Dějiny 20. století má většina lidí spojené hlavně s dějinami politickými. Ale to jsme my vnímali spíš jako omezení a naopak se snažili zaměřit se na sociální a hospodářskou složku dějin. Předpokládám, že většina návštěvníků výstavy bude očekávat politické milníky, jako jsou české „osmičkové roky“ 1918, ’38, ’48, ’68… Ale tak to není. Pro nás jsou ty důležité mezníky období, kdy se měnila společnost.

Které to jsou?

Jako první dělítko samozřejmě máme vznik republiky v roce 1918. Dalším je ale rok 1945, kdy začíná docházet k zestátňování a pomalu se přechází k totalitnímu typu společnosti. Dále pro nás bylo důležité ukázat přelom 60. a 70. let, kdy se v Československu přechází ke konzumní společnosti a životní standard se dramaticky proměňuje. Proto taky nemáme jako další milník rok devětaosmdesátý.

Dvacáté století, hlavně pak jeho druhá polovina, je často považováno za období, které se ve školních hodinách dějepisu často zanedbává. Jak to vidíte vy? Je to skutečně problém českého školství?

Když to vezmu jako vysokoškolský pedagog, studenti přicházejí na univerzitu s různými znalostmi. Ono záleží také na jejich osobním přístupu, nejen na přístupu jejich vyučujících. Čili asi nemůžeme říct, že znalost dějin 20. století je obecně špatná. Jde vždy o konkrétní žáky a konkrétní vyučující, respektive školy.

Nicméně byla, řekněme, méně důkladná znalost dějin 20. století jedním z důvodů, proč jste se rozhodli vytvořit novou stálou expozici?

Byla, to nemohu popírat. Je to ostatně jeden z úkolů Národního muzea. Sice nemůžeme pořádat kurzy dějin, ale naše expozice by měla vést k pochopení obecných principů toho, jak vůbec 20. století fungovalo. Pro nás je to tudíž velmi důležitý příspěvek k výuce dějin. Pro kantory a žáky navíc připravujeme celou řadu vzdělávacích programů a materiálů, které se naplno rozběhnou s novým školním rokem.

Jaká je zatím reakce návštěvníků? A kolik jich přichází?

Podpořte Reportér sdílením článku