V Británii si nepřipadáte jiný, jste součástí společnosti

19. října 2021

archiv PT

Už od dětství chtěl být Petr Torák superhrdinou, a tak trochu se mu to i splnilo. Po odchodu z Česka do Británie pracoval na poli i v továrně, nakonec se ale dostal k vysněné policii, u které strávil jedenáct let. Jak by se podle něj dal změnit přístup české společnosti k Romům? Důležité je mimo jiné školství, kde by se mělo učit i o romské kultuře a historii, říká ředitel charitativní organizace COMPAS Charity a nově i honorární konzul v Peterborough, který za svou práci pro romskou komunitu získal řád od britské královny.

Životy všech poslední dobou ovlivnila koronavirová pandemie, jak zasáhla vás?

Pandemie měla dopad na můj osobní, ale i profesní život. Zaprvé jsme si covidem prošli, já, manželka i náš syn, i proto jsme se nechali naočkovat. Zadruhé většina mého příjmu byla před covidem z přednášek, hlavně zahraničních, kdy jsem lítal po celém světě, což odpadlo. Člověk se ale naučil pracovat jiným způsobem a naučil se zároveň vystačit s tím, co má. V neposlední řadě tím dost trpěla i charitativní organizace COMPAS Charity, kterou jsem před jedenácti lety spoluzakládal. Máme obrovské dvoupatrové centrum v centru města, kde bylo pro naše klienty stále otevřeno, a když jsme byli asi rok zavření, bylo to zvláštní, až trochu depresivní tam přijít. Celé dny tam vládlo úplné ticho, zapnuté bylo jen jedno světlo. Teď se to ale už zase vrátilo do nějakého nového normálu a je to lepší.

Jaká opatření musíte nyní dodržovat?

Teď už skoro žádná. Roušky už nemusíme nosit. Doporučuje se to třeba ve vlaku nebo v jiných dopravních prostředcích, ale většina lidí už to nenosí. Rozestupy se už taky nedodržují. Noční kluby jsou otevřené. Akorát v cestování. Tam se to teď uvolnilo pro ty, kteří mají vakcínu. Stále ale všichni, kdo přiletí do Británie, ať očkovaní, nebo ne, musí absolvovat test druhý den po příjezdu.

Do života obyvatel britských ostrovů významně zasáhl i odchod země z Evropské unie, jak jste brexit prožíval vy?

Od první chvíle to byl obrovský šok. V den, kdy vyhlásili výsledky referenda, tomu člověk nemohl uvěřit. Sám jsem měl pocit, který pak popisovali i někteří mí známí, že když jsem šel ráno odvézt děti do školy, tak že už se na mě Angličané dívají se slovy – Co tady ještě děláš, když jsme se rozhodli, že vás tady nechceme? Tehdy to byl určitě vnitřní pocit, brzy se ale ukázalo, že se otevřela určitá Pandořina skříňka a lidé začali dávat najevo i ty myšlenky, které zůstávaly do té doby skryté někde uvnitř. Začal jsem to pociťovat i při práci u policie.

Jak?

Moji nadřízení měli takové hloupé narážky, srandičky, jestli už mám zabalený kufr, až mě deportujou, abych byl připravený. Takové ty komentáře, na které nebyl člověk do té doby zvyklý. Zvýšil se i počet ohlášených trestných činů z nenávisti a samozřejmě dodnes to má obrovský vliv na všechny migranty a na Romy ještě víc. Romové totiž často nejsou ekonomičtí migranti, přijeli sem kvůli novému životu, bezpečí, novým příležitostem pro své děti a představa, že by je najednou měli vytrhnout z toho prostředí a jet zpátky, kde už nic nemají, ani rodiny, ani kde bydlet, jejich děti neumí česky. Je to pro ně opravdu stresující. Obrovský dopad to mělo i na COMPAS, kde jsme měli poradnu otevřenou nejdřív jen pár hodin týdně, pak jsme to museli navýšit na dva dny v týdny a pracovali tam dva lidé a v době největšího zájmu i tři. Byl to obrovský nápor, který stále neutichl. Takže brexit je a byl téma číslo jedna, a pak hned covid.

Obrovská panika

Jaké problémy Britové kvůli brexitu řeší? Objevují se zprávy o prázdných regálech, o zavřených benzinkách, opravdu pociťujete něčeho nedostatek?

I na začátku covidu zavládla obrovská panika a základní věci, typu toaletní papír či některé potraviny, nebyly k dostání a tvořily se obrovské fronty. Teď je to podobné. Taková ta vyvolaná panika. Někdo něco řekl a najednou všichni začali panikařit, skupovat benzin a naftu do kanystrů, tím pádem vycucali všechno a pro ostatní, kteří to zrovna ten den potřebovali, nic nezbylo. Já si osobně myslím, že to nebylo tak žhavé. Panika začala někdy v úterý, pak začaly fronty, já jsem ale asi v neděli zajel na benzinku a za pět minut jsem byl s plnou nádrží venku úplně bez problémů. Samozřejmě jsou určité benzinky, kde ten problém trvá, například v Londýně. Ale myslím, že se ta situace lepší.

Kdybyste měl srovnat českou a britskou společnost, pokud jde o vztah k Romům, v čem se liší?

Podpořte Reportér sdílením článku