Koronavirus trošku zbrzdil lidský rozmar, budou se kupovat věci, které vydrží

6. dubna 2021

Designér průmyslových výrobků Ivan Dlabač.
archiv

Je spojen s legendárním průmyslovým designem – lůžkem intenzivní péče Linet, které se objevilo v seriálu House of Cards, lahvičkou od Francovky, smetáčkem a lopatkou Spokar. Designér průmyslových výrobků Ivan Dlabač a jeho studio Divan mají za sebou za více než dvacet let pestrou škálu produktů. Který z nich si nejvíce považují? „Hodně sentimentálně nebo i pyšně koukám na tu svou první postel pro Linet, ta byla fakt ulítlá a myslím si, že takhle postel už nikdo na světě nikdy neudělá,“ říká Ivan Dlabač, který rovněž design vyučuje na UMPRUM. Pandemie podle něj ovlivní i to, jak budou průmyslově vyráběné věci vypadat.

Jak pandemie zasáhla průmyslový design?

Myslím, že to nebude tak, že by se úplně změnil přístup k průmyslovému designu. Spíš vzniknou další výrobky, které budou průmyslový design využívat. Například u dezinfekčních zařízení, která byla dosud spíše průmyslovou věcí, kde design nebyl podstatný, se možná stane podstatnějším. Začnou se totiž více používat a budou více vidět. Možná se to projeví i tím, že si lidé začnou vážit jiných věcí a trošku pomine ten spotřební rozmar. A rovněž že lidé zmrzačení ekonomickou situací, která kvůli pandemii nastane, možná nebudou tolik utrácet a budou hledat věci, které mají trvalejší hodnotu.

Co to znamená?

Že nebudou kupovat věci jen tak na chvilku, ale pořídí si něco, co vydrží pár let. A budou si těch věcí více vážit. Protože na nové nebudou mít. To se může zpětně promítnout do průmyslového designu tím, že výrobci budou chtít dělat kvalitnější věci. Lidé je totiž budou požadovat. Myslím si, že koronavirus, dá se říct, trošku zbrzdil lidský rozmar a začal lidi upozorňovat na to, čeho by si měli víc vážit. Vztahy, obyčejné činnosti a věci, které jsou nyní omezené, najednou lidem začínají chybět.

Jak současná situace ovlivnila vaši práci?

Cítím, že jsou nějaké věci jinak, ale řekl bych, že ten dopad není nijak zásadní. Mám to štěstí, že se pohybuju i v oblasti zdravotnictví a věcí, které souvisejí se zdravotní péčí, a tudíž i pandemií. Takže tam je moje práce najednou žádanější a těch věcí, které se dělají, je více. Necítím to jako něco, co by mě poškozovalo, ale zase nechci říkat, že mně to prospívá. Ve své práci vidím, že v jedné oblasti toho dělám víc, ta druhá oblast je pak trošku přibržděná. Někteří výrobci si totiž dávají pozor na investice do vývoje, protože nevědí, co bude. Ale velké firmy jedou ve vývoji pořád na plné pecky, protože když na to peníze mají, tak pak ta situace přeje připraveným, takže se snaží mít náskok. Spíš se tak nynější dění projevilo v mém učení na vysoké škole…

Motivace i provokatér

Na to jsem se právě chtěla zeptat, vyučujete rovněž design na UMPRUM. Jak se to dá dělat na dálku?

Tam mi nejvíc chybí setkávání s lidmi, kdy proudí emoce a je to mnohem víc kontaktní. Už před rokem, během první karantény jsme měli spouštět takové velkorysé téma, chtěli jsme dělat pro Elona Muska, pro Teslu a chtěli jsme trošku vyprovokovat nějakou komunikaci, nějaký feedback z té firmy. Měli jsme velký plán, jenže ten se nedá dělat v nějakém odtrženém vztahu, je potřeba tu věc intenzivně vařit se studenty na místě, být jim motivací a provokatérem a to nevyšlo. Tak jsme poté hledali další téma a vygenerovali jsme společně se studenty téma Karanténa.

A jak to dopadlo?

Na sociálních sítích se do toho mohla zapojit i veřejnost a komentovat to, co studenti dělají. A dopadlo to výborně. Vznikla spoustu projektů, jak se může člověk chovat v karanténě, jak bude vypadat jeho život, co bude potřebovat, co všechno se může stát. Byl tam například projekt umožňující cestovat i v karanténě díky takovým netopýřím dronům a virtuální realitě, kdy jste doma v obýváku, ale zároveň lítáte třeba po New Yorku. Byl to jeden z nápadů, který se mi líbil, pokud jde o myšlenku, jak se vypořádat s karanténou.