img

Barbora Postránecká


Vystudovala Fakultu humanitních studií UK. Během následujících deseti let prošla regionálním zpravodajstvím MF DNES, domácím zpravodajstvím na iDNES.cz a Lidovými novinami, věnovala se především školství. Nyní je se dvěma malými dětmi na volné noze. Nejraději dělá rozhovory s mladými lidmi, kterým se povedlo v něčem uspět.  

Autor také napsal:


not random 0

Pracuji s příběhy těch, kterým je upírán hlas

Je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň. Osmatřicetiletá Eva Koťátková tvoří zejména performativní instalace, které se často stávají třeba divadelními představeními. Zajímají ji témata, která rezonují ve společnosti – jako je útlak, restrikce, outsideři či bezmoc zvířat. Své zkušenosti z tvorby chce nyní přenést i do škol. „Důležitá je pro mne imaginace, beru ji jako prostředek změny. Když je člověk schopen představit si jiné podoby světa, je pak i schopen svět proměnit,“ konstatuje.

14. prosince 2020
not random 1

V klášteře jsem zažil deset nejtěžších roků, říká kněz a olomoucký děkan

Kdysi život zavál profesora Petera Tavela, římskokatolického kněze a dominikána narozeného na Slovensku, do rakouského kláštera. Posléze se stal děkanem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Fakulty, která letos jako první v Česku nabídla možnost vystudovat bakaláře online. Peter Tavel má bezesporu rád výzvy. Prý za to může i jeho šestitýdenní plavba na plachetnici v Indickém oceánu, během níž se zbavil strachu. „Byl jsem čtyřiadvacet hodin ve stresu, že zemřu. V jednom momentě jsem si ale uvědomil, že už se nebojím. Dokázal jsem si říct, že pokud je to ta poslední vlna, můj strach mi není vůbec k ničemu.“

4. prosince 2020
not random 2

Bráchu mámě vrátili, mě ne. Strašné je, že i dnes končí děti v ústavech kvůli chudobě

Michal Ďorď prožil své dětství v ústavní péči. Nyní aktivně bojuje za práva dětí s podobným osudem, jako byl ten jeho. Situace v Česku je v tomto směru špatná, což nyní vyjádřil i Evropský výbor pro sociální práva, na který se před třemi lety obrátily dvě mezinárodní organizace. Vadilo jim, že děti do tří let končí v kojeneckých ústavech, aniž by se český stát snažil jejich situaci vyřešit jinak a lépe.

23. listopadu 2020
not random 3

Sedm minut staré hranolky jdou do koše, říká expertka na plýtvání

Třetina jídla na světě se vyhodí, většina zbytečně. Tomu, jak plýtvání v našich kuchyních a gastro provozech předcházet, se věnuje Barbora Kebová z iniciativy Zachraň jídlo. „Jídlo je potřeba správně skládat do ledničky a nebát se v kuchyni experimentovat,“ radí Barbora, pro niž je velkou výzvou vařit z toho, co ostatní považují za odpad, třeba z mrkvové natě. Jeden z posledních projektů, kterých se účastnila, se týkal toho, jaký odpad vzniká v jídelnách a fastfoodech.

18. listopadu 2020
not random 4

Letos je o hubnutí větší zájem. Radikální změna jídelníčku je chyba

Před revolucí bylo o dietách informací poskrovnu, pak nastal jejich boom a teď je skoro nemožné se zorientovat. Jedna zázračná metoda střídá druhou, informací je plný internet, na trhu je nespočet knih i nutričních terapeutů. Podle Ivy Málkové, psycholožky a zakladatelky společnosti STOB (STop OBezitě), je potřeba dělat ve svém jídelníčku jen takové změny, s nimiž budeme souznit. Čím je pro nás totiž změna dramatičtější, tím je i víc nepříjemná. A platí, že co se nám nelíbí, to dlouhodobě dělat nebudeme.

5. listopadu 2020
not random 5

Gender ve škole? Maďaři ho mažou z osnov, v Česku je to okrajové téma

V rakouských školách přistupují ke genderovým otázkám otevřeně, v Maďarsku se naopak přepisují školní osnovy a řada témat se z nich vyškrtává. Česko je někde uprostřed. Podle Dagmar Krišové, doktorandky z Katedry sociální pedagogiky Masarykovy univerzity, je prvním krokem si uvědomit, že stereotypní pohled na svět má každý z nás a není jednoduché se ho zbavit.

29. října 2020
not random 6

Bob Kartous: Naše děti jsou už jiným lidským druhem

Rád o sobě prohlašuje, že je profesionální provokatér veřejné diskuse. Je uznávaným odborníkem v oblasti vzdělávání a od července 2020 ředitelem Pražského inovačního institutu. Ve své loni vydané knize No Future Bob Kartous upozorňuje, že nestíháme držet tempo s dobou, a tak nás digitální svět může brzy převálcovat. Letošní rok je podle něho šancí, jak některé věci – například ve školství – konečně změnit.

14. října 2020
not random 7

Od příštího roku půjdou některé spotřebiče opravit snadněji

Honzu Charváta štvalo, že se vyhazují věci, a to i takové, které by se daly používat dál. V roce 2015 proto založil databázi opravářů a servisů Opravárna.cz. K myšlence hned nevyhazovat, ale pokusit se opravit příští rok dopomůže i nová evropská norma, která ukládá firmám povinnost dodávat na trh náhradní díly po dobu deseti let. Výrobky také půjdou snadněji rozebrat. Zatím to bude platit jen u bílého elektra, i tak je to ale krok k tomu být k naší planetě zase o trochu šetrnější.

30. září 2020
not random 8

Trochu viru neuškodí, naopak, naučme se s ním žít

Strávil šestadvacet let v Americe, kde mimo jiné vyvíjel léky proti rakovině či HIV. Za oceánem získal nejen manažerské dovednosti, ale také nasál atmosféru svobodné společnosti. „Jsem znepokojený, jak vlády vzaly boj s covidem jako příležitost ukázat svoji důležitost a to, že mohou komandýrovat lidi a my se jim musíme podrobit,“ říká Zdeněk Hostomský, šéf Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

16. září 2020
not random 9

Povinná škola, ale ne pro všechny. Dívky si na vzdělání musely počkat

Marie Terezie byla schopná a chytrá žena. Podívala se, jak funguje Prusko, její úhlavní nepřítel, a zjistila, že mimo jiné dbá na gramotnost svých obyvatel. Neváhala proto, a zavedla vzdělávací povinnost i tady. Těžší to měly se vzděláváním po dlouhou dobu hlavně dívky. „Nejprve stačilo, že bude dívka umět číst, psát, počítat a správně se modlit. V 19. století se ale začal objevovat názor, že Češi jako národ bez vlastního státu potřebují vychovávat děti ve vlasteneckém duchu,“ říká v rozhovoru historička Milena Lenderová. Na univerzitu byl českým ženám povolen vstup až na konci 19. století.

31. srpna 2020
not random 10

Spisovatelka Markéta Pilátová: Baťovy Zlíny v Brazílii pomalu zarůstají džunglí

Markéta Pilátová je spisovatelka, novinářka, hispanistka. Zároveň byla dvanáct let učitelkou českého jazyka v krajanských komunitách v Latinské Americe. V Brazílii se jí poštěstilo dostat se k rodinné pozůstalosti Jana Antonína Bati, jenž se po tragické smrti nevlastního bratra Tomáše stal jediným majitelem společnosti Baťa. S pomocí Markéty Pilátové by se měla nyní Baťova brazilská písemná pozůstalost zdigitalizovat a poprvé tak v celé své šíři zpřístupnit českým badatelům.

26. srpna 2020
not random 11

Chachaři z černého města. Jazykovědec zkoumal Ostravu

Krátké vokály, nářeční „bo“, úspornost projevu a vulgárnost. Rychle mluví a tím pádem i rychle přemýšlí a jedná. Je drsný, protože žije ve městě, které se s ním nemazlí. Ostravák. Právě na příkladu Ostravy zkoumá šestatřicetiletý Jan Huleja ve své nedávno publikované disertační práci, jakým způsobem zachycujeme v jazyce realitu. Zároveň poukazuje na manipulativní jazyk politiků a nutnost mediální gramotnosti.

11. srpna 2020