Klimatické modely varují: hrozí nám sucho, ale i povodně
4. června 2020
Krajina České republiky měla letos ke konci května poměrně velkou žízeň. Potvrzuje to Miroslav Trnka, brněnský bioklimatolog z týmu InterSucho při Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Ani výhledy do budoucna podle něj nejsou zrovna radostné.
Dešťové srážky sice v posledních měsících nezaostávají za normálem, jenže pořád si s sebou vlečeme dlouhodobý deficit 400 milimetrů, to znamená 400 litrů na metr čtvereční. Z pohledu zemědělského sucha se teď krajině trochu ulevilo a nejhorší situace je zažehnána. Bohužel předtím, během března a dubna, deficit kopíroval průběh zimy i předešlých pěti šesti let. Upřímně, velmi jsme se v týmu InterSucho obávali o osud jařin (obilí či plodiny, které se sejí na jaře a sklízejí v létě či na podzim – pozn. red.), protože rostliny neměly žádné zásoby vody.
Situace zůstává výrazně neuspokojivá. V minulosti jí v dubnu vždy přibývalo nejvíc, jenže nově zaznamenáváme hluboce podnormální stavy. Pro zlepšení situace potřebujeme výrazné, mimořádně vysoké a zároveň pozvolné srážky, aby se stíhaly vsáknout do půdy. A pokud jde o mělké podzemní vody, které najdeme přibližně do dvou desítek metrů hloubky, těch je výrazně méně než obvykle prakticky na celém území.
Založení celého klimatického systému je determinalisticko-chaotické. To znamená, že je ovlivňováno množstvím různých faktorů, které jsou vzájemně provázány a zároveň jsou v jednotlivostech velmi citlivé. Výsledkem je těžko odhadnutelný průběh počasí, které nelze předpovídat na déle než dva týdny. Ale systém má svoje fyzikální limity, a tak i když nelze předvídat počasí dlouho dopředu, lze dobře odhadovat jeho celkový charakter, tedy klima. Proto poměrně dobře víme, k jakým změnám klimatu povede zvyšování koncentrace skleníkových plynů, i když nedokážeme přesně odhadnout, jakými změnami počasí se to přesně stane a kdy.
Koncentrace plynů je už teď tak vysoká, že povede k dalšímu oteplování. Naše modely v tomto směru téměř jednoznačně říkají, že se na našem území budou rozevírat nůžky mezi tím, co by krajina potřebovala, to znamená, kolik vody by do sebe dokázala přijmout a následně vypařit, a kolik bude skutečně přicházet v podobě srážek. Modely bohužel ukazují ještě jednu věc. Podle některých má být srážek méně, podle jiných více a naznačují vyšší variabilitu klimatu než nyní, což je nepříjemné, protože bychom se kromě sucha v některých letech potýkali s nadbytkem vláhy.
Když je vody v krajině moc, také to může působit zásadní problémy. Krajina nedokáže absorbovat neomezené množství, což jsme viděli v roce 1997 a 2002, kdy přišly povodně. My se v našem regionu stále pohybujeme na ostří nože, kdy stačí málo a voda chybí nebo jí je moc. Když dostupné modely interpretujeme v celé své šíři, a těch modelů jsou dnes desítky, zjistíme, že od té optimální úzké oblasti, kdy máme vody akorát, budeme oscilovat ve větších vzdálenostech než dosud.
Profesor Miroslav Trnka žije v Brně, pracuje v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a na Mendelově univerzitě. Od roku 2001 se zabývá myšlenkou funkčního a víceúrovňového systému pro monitoring sucha. Zodpovídá za architekturu a metody systému InterSucho, navrhoval a řídí jeho vývoj a zabývá se vyhodnocováním jeho výsledků. Ve výzkumech se věnuje studiu sucha v minulosti a projekcemi pro 21. století se zohledněním dopadů změny klimatu.
Podpořte Reportér sdílením článku
Začínal v deníku MF DNES.