Klimatické modely varují: hrozí nám sucho, ale i povodně

Krajina České republiky měla letos ke konci května poměrně velkou žízeň. Potvrzuje to Miroslav Trnka, brněnský bioklimatolog z týmu InterSucho při Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Ani výhledy do budoucna podle něj nejsou zrovna radostné.

Občas už prší, stále to nestačí?

Dešťové srážky sice v posledních měsících nezaostávají za normálem, jenže pořád si s sebou vlečeme dlouhodobý deficit 400 milimetrů, to znamená 400 litrů na metr čtvereční. Z pohledu zemědělského sucha se teď krajině trochu ulevilo a nejhorší situace je zažehnána. Bohužel předtím, během března a dubna, deficit kopíroval průběh zimy i předešlých pěti šesti let. Upřímně, velmi jsme se v týmu InterSucho obávali o osud jařin (obilí či plodiny, které se sejí na jaře a sklízejí v létě či na podzim – pozn. red.), protože rostliny neměly žádné zásoby vody.

 

Jak jsme na tom s podzemní vodou?

Situace zůstává výrazně neuspokojivá. V minulosti jí v dubnu vždy přibývalo nejvíc, jenže nově zaznamenáváme hluboce podnormální stavy. Pro zlepšení situace potřebujeme výrazné, mimořádně vysoké a zároveň pozvolné srážky, aby se stíhaly vsáknout do půdy. A pokud jde o mělké podzemní vody, které najdeme přibližně do dvou desítek metrů hloubky, těch je výrazně méně než obvykle prakticky na celém území.

 

Jak daleko dopředu se dá počasí předpovídat?

Založení celého klimatického systému je determinalisticko-chaotické. To znamená, že je ovlivňováno množstvím různých faktorů, které jsou vzájemně provázány a zároveň jsou v jednotlivostech velmi citlivé. Výsledkem je těžko odhadnutelný průběh počasí, které nelze předpovídat na déle než dva týdny. Ale systém má svoje fyzikální limity, a tak i když nelze předvídat počasí dlouho dopředu, lze dobře odhadovat jeho celkový charakter, tedy klima. Proto poměrně dobře víme, k jakým změnám klimatu povede zvyšování koncentrace skleníkových plynů, i když nedokážeme přesně odhadnout, jakými změnami počasí se to přesně stane a kdy.

 

Co to pro nás znamená?

Koncentrace plynů je už teď tak vysoká, že povede k dalšímu oteplování. Naše modely v tomto směru téměř jednoznačně říkají, že se na našem území budou rozevírat nůžky mezi tím, co by krajina potřebovala, to znamená, kolik vody by do sebe dokázala přijmout a následně vypařit, a kolik bude skutečně přicházet v podobě srážek. Modely bohužel ukazují ještě jednu věc. Podle některých má být srážek méně, podle jiných více a naznačují vyšší variabilitu klimatu než nyní, což je nepříjemné, protože bychom se kromě sucha v některých letech potýkali s nadbytkem vláhy.

 

A proč to vadí? Zemědělci by asi jásali, ne?

Když je vody v krajině moc, také to může působit zásadní problémy. Krajina nedokáže absorbovat neomezené množství, což jsme viděli v roce 1997 a 2002, kdy přišly povodně. My se v našem regionu stále pohybujeme na ostří nože, kdy stačí málo a voda chybí nebo jí je moc. Když dostupné modely interpretujeme v celé své šíři, a těch modelů jsou dnes desítky, zjistíme, že od té optimální úzké oblasti, kdy máme vody akorát, budeme oscilovat ve větších vzdálenostech než dosud.

 

Známe z minulosti období sucha, jaké je dnes?

Za dvě století přístrojových pozorování, přesněji od roku 1803, jsme na našem území takto intenzivní pětileté sucho dosud nezaznamenali. Je ale také otázkou, jak reálná je větší četnost opačného extrému. Tedy povodní. Moje odpověď je, že současné sucho je jedním z projevů změny klimatu a musíme očekávat, že jich v budoucnu bude víc a možná ještě intenzivnějších a delších. Jedním dechem ale říkám, že nemůžeme krajinu adaptovat pouze na zvyšující se sucho, musíme ji promýšlet a strukturovat tak, aby dokázala přežít a ochránit nás i v povodňových situacích.

 

Z čeho vychází označení normál?

Klimatologický normál je průměr za konkrétních třicet let. Takový standardní normál, který se používá, je období od roku 1961 do roku 1990, další je 1991 až 2020, které ještě samozřejmě nemáme, takže aktuálně používáme období 1981 až 2010.

 

Proč zrovna třicet let?

Za tuto dobu se na daném území obvykle vystřídají všechny základní charakteristiky počasí. Díky průměrům pak zjistíme, jaká jsou obvyklá množství srážek i potenciálního výparu. Problém dnes je, že tento hodnoticí přístup vztahování konkrétní veličiny (např. intenzity sucha – pozn. red.) fungoval vůči normálu při stacionárním klimatu.

 

Takže to fungovalo, když se klima neměnilo. A teď?

Klima se právě neustále mění. Roste třeba teplota. A když použiji normál 1981 až 2010, neliší se od něj poslední roky tak výrazně, jako od normálu 1961 až 1990, nebo dokonce 1931 až 1960. Vždycky je proto důležité, z jakého normálového období vycházíme. My na InterSuchu vycházíme z padesátiletého období 1961 až 2010, protože krajina a její vegetační skladba se, zvlášť v případě sucha, adaptuje na určité podmínky delší dobu.

 

Četl jsem, že máme největší sucho za pět set let. Když poslouchám o třicetiletých blocích, nedíváme se na fungování světa krátkodobou lidskou optikou?

Klimatologové používají normály, aby dokázali interpretovat svoje hodnoty naměřené na meteorologických stanicích. A to pětisetleté sucho, to je jen statistický odhad. Když jsme ale přidali naše další parametry, vychází nám, že je to ještě horší.

 

A jak jste přišli na těch pět set let?

Vyplývá to z dat kolegů z Masarykovy univerzity a našeho ústavu, kteří procházeli dokumentární prameny od roku 1500. Ani tam nevidíme období sucha, které by trvalo pět a více let. V InterSuchu navíc připravujeme publikaci výsledků vycházejících ze stabilních izotopů v dubových letokruzích, kde jsme schopni jít zpátky dva tisíce let. Ani tam tak mimořádnou epizodu nevidíme.

 

Jaké následky může změna klimatu přinést?

Na jednu stranu je potřeba říct, že je naše krajina kvůli měnícímu se klimatu i našemu hospodaření v ní zranitelnější než v minulosti. Na druhou stranu máme velké technické a technologické možnosti. Předchozí generace nám sice zanechaly nevhodně strukturovanou krajinu, kterou jsme zatím nedokázali přetvořit, ale také robustní vodárenskou infrastrukturu. Proto dnes nezažíváme ekonomickou krizi kvůli suchu, navzdory jeho výjimečnosti. Zatím! Sucho neochromuje ekonomiku. Zatím! Ovšem vidíme, že sucho dokáže ve vyspělých ekonomikách Austrálie nebo Kalifornie napáchat fatální škody některým odvětvím, což by nám mělo sloužit jako varování. Naše infrastruktura to ustojí, zatím. Vidíme, že nám ubývají zdroje vody, ale pořád ještě zdroje máme a krajina nějak funguje. Špatnou zprávou je, že změna klimatu posouvá nejenom to, co na našem území bylo normální, ale i to, co bylo možné. K rostoucí koncentraci skleníkových plynů se přidávají výrazně se měnící cirkulační poměry, tedy proudění vzduchu nad naším územím. Bohužel nahrávají tomu, aby pokračovala další období vyšších teplot s menšími srážkami. Ale tendence k perzistenci jednoho typu počasí může paradoxně nést i vyšší riziko opačného extrému. Tedy vlhkého a deštivého počasí.

 

Je to jen zdání, nebo opravdu zimy nejsou, co bývaly?

To není zdání. Sníh se v nížinách neudržel už několik let za sebou a není to anomálie, ale trend klimatu. Teploty zimních měsíců jsou v průměru vyšší až o jeden a půl stupně, a to v nížinách znamená převažující teploty nad nulou. Chybí tak sníh, který by se déle držel v krajině a na jaře velkým „pulzem“ tání dosycoval podzemní vody. Zimní srážky se místo toho vypařují a odtékají už v průběhu zimy, která vypadá jako předjaří nebo pozdní podzim a rovnou přechází do plné vegetační sezony.

 

Máme místo čtyř ročních období už jen tři?

Obyvatelé českých hor by s tím nesouhlasili. Tam naopak může změna klimatu dočasně způsobit větší množství sněhu než v minulosti. Je to kombinací teplejší atmosféry, která umožňuje vyšší srážkové úhrny, s vyšší nadmořskou výškou hor, kde jsou nižší teploty. Problém ovšem je, že hory jsou jen na malém území naší země a ještě nejsou moc vysoké. Nemáme tady srážkovou jistotu, jakou mají třeba Rakušané díky Alpám.

 

Jak je na tom ohledně sucha Evropa?

Nejsme v tom sami. Výskyt sucha byl hlášený k 18. květnu od Francie po Ukrajinu. Podle indexu půdní vláhy, který vychází ze satelitních dat, je postižen zejména pás, který vede od Černého moře údolím Dunaje přes část Panonie a Braniborsko až do Francie a k dánské hranici. Výhledově si na tom jižní a bohužel i střední Evropa nestojí dobře. Plochy zasažené suchem se obecně budou zvyšovat, zejména v dosavadních úrodných oblastech.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama