Jako šéfka kina nemám čas koukat na filmy

Jste ředitelkou jediného kina v Prostějově. Jak jste se k té práci dostala?

Po zisku bakalářského titulu ve Zlíně jsem se rozhodla vrátit se do Olomouce, kde jsem se narodila. Díky svému studijnímu oboru jsem se dostala na katedru divadelních a filmových studií a rychle jsem pochopila, že na naší katedře bublá skvělý kulturní kvas. Katedra, ale vlastně i celá univerzita jsou naprosto zásadním podhoubím nejen lokálního kulturního průmyslu. Stačí trochu chtít a už během studií si čichnete k festivalové dramaturgii nebo produkci, můžete ze sebe vydolovat kritika, dát se k divadlu, utéct s cirkusem, v zásadě cokoliv. Studenti jsou bráni jako partneři, se kterými se počítá a kteří mají čím přispět.

A odtud vedly vaše kroky do Prostějova?

Během studií jsem pracovala mimo jiné jako dramaturgyně Academia Film Olomouc. Před státnicemi jsem si chtěla natrénovat stresovou situaci, tak jsem se přihlásila do výběrového řízení, které jsem našla – jak jinak – na Facebooku katedry. Ani ve snu mě nenapadlo, že se ve 25 letech stanu ředitelkou městského kina. K filmu jsem ale měla blízko a říkala jsem si, že jednou, v nějaké vzdálené budoucnosti, se mi třeba zkušenost z Olomouce bude hodit. Ona vzdálená budoucnost ale dorazila rychlostí minimálně 25 snímků za sekundu.

Co na to říkali místní?

Můj nástup do kina byl provázen celou řadou komplikací, ne každému bylo moje angažmá po chuti. Dnes můžu říct, že všechna příkoří za to stála, byť tenkrát jsem si to nemyslela a ani dnes bych je nikomu nepřála. Rozumím tomu, proč se tak stalo, nicméně kino bylo připravené na svěží vítr a myslím, že ten se mi, respektive celému postupně se tvořícímu týmu, podařilo do Metra vnést. Navíc nás čím dál tím víc podporuje radnice.

A co říkají diváci?

Od nich mám také pozitivní odezvu. Doposud asi největším nečekaným zadostiučiněním bylo sdělení jedné divačky, pro kterou je prý nová podoba a směřování kina jediným důvodem, proč začíná litovat svého přesunu do Prahy.

Začalo k vám také chodit více diváků?

Jasně! Vážím si toho, že Prostějov hlasuje nohama a před koronou přišlo každý rok do kina asi o deset tisíc diváků víc než rok předešlý. Slovo překážky v pracovním slovníku spíš nemáme, jsou to vždy situace vyžadující řešení. Mým, kolegy trochu vysmívaným, mottem je „Přijde den a všechno bude“. Zatím všechny ty dny přišly, takže precedens je dobrý. Někdy to zkrátka ale trvá. A trvá. A pak ještě chvilku.

Vaše kino je poměrně unikátní. Je v něm protiatomový kryt. Jak tahle integrace vznikla?