Antilopám jde o přežití. Kvůli pytlákům i dobytku

Antilopy Derbyho nejsou tak známé jako nejohroženější horské gorily nebo sumaterští tygři. Přesto patří jejich západní poddruh k neohroženějším zvířatům světa. „Věřím, že naděje na jejich záchranu existuje,“ říká přírodovědkyně Karolína Brandlová z Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity, jejíž pracovníci a studenti se už dvacet let angažují v ochraně tohoto druhu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak vzácné jsou antilopy Derbyho?

Tato africká antilopa má dva poddruhy. Východní a západní. Ten východní je ohrožený méně. Ale západní poddruh patří podle Mezinárodní unie pro ochranu přírody do kategorie kriticky ohrožených. V přírodě jich pravděpodobně zbývá necelých dvě stě. Z pohledu přežití je to číslo skoro za hranou početnosti, která umožňuje, aby populace dlouhodobě vzkvétala.

 

Je to největší antilopa na světě. Může být i díky tomu oblíbeným terčem pytláků?

Určitě, protože je větší než běžný kůň. Jediná antilopa znamená velké množství masa na jednom místě. Těžko ale říct, jestli ohrožení pytláky platí ještě v současnosti, protože strážci ze senegalského národního parku Niokolo Koba nám hlásí, že v jejich zadržených úlovcích antilopí maso už nenacházejí. Může to být ale právě tím, že jich přežívá tak málo.

 

Vy sama jste se dostala do kontaktu s pytláky?

Jenom nepřímo, když jsme v národním parku narazili na prázdný pytlácký kemp, kde se sušilo maso. Ale kolegyně profesorka Pavla Hejcmanová se v terénu setkala s pytláky, kteří i stříleli do vzduchu.

 

Měla jste někdy důvod bát se v africkém terénu lidí nebo zvířat?

Asi nikdy tak, jako když mám jít v Praze sama večer domů. Jsem docela srab, proto mám také vlkodava. Samozřejmě není příjemné, když jdete v Africe v noci s baterkou, ze tmy na vás svítí oči a nevíte, čí jsou. Ale to je příjemný strach.

 

Čí oči to nakonec byly?

To nevím, zmizely zase ve tmě. My tedy tolik nočních sledování neděláme, protože antilopy jsou denní zvířata, ale občas to zažijete. Naštěstí se většina tohoto typu pozorování dělá z auta. Což mi připomíná, že největší respekt mám ze slonů, těch se bojím i v autě. Díky nim jsem se naučila velmi dobře a rychle couvat.

 

 

Povídejte!

Zkušenosti mám hlavně z Jižní Afriky, z Keni, kde žijí velké sloní populace. Riziko hrozí, když jedete po špatné cestě. Slonů tam ani nemusí být moc, ale jsou schovaní v hustém porostu a vy je nevidíte. Pak mohou náznakově zaútočit. Občas musíte s autem hodně manévrovat, často ve zpětném chodu.

 

Když se vrátíme k antilopě Derbyho, četl jsem, že je ohrožena i kvůli ztrátě původního prostředí. Jak velkou konkurencí jí je chov dobytka?

Je to jeden ze zásadních problémů celého sahelu (pás travnatých pastvin na jihu Sahary, dlouhý tisíce kilometrů pozn. red.) a subsaharské Afriky, kde pracujeme. Dobytek tu totiž slouží jako pseudoměna, platidlo. Ve zkratce – kolik máte krav, takové je vaše bohatství. A dochází k tomu, že hodně bohatí lidé z velkých měst mají tisícihlavá stáda, která pasou v zemědělské krajině, často v okolí národních parků, někdy ale i přímo v nich. Nejde tedy o dobytek chovaný k lokální obživě.

 

Jaký je vlastně rozdíl mezi západním a východním poddruhem této antilopy?

Z hlediska morfologie jsou rozdíly nepatrné – v barvě, velikosti, délce rohů… Nejvíc se ale liší přirozeným životním prostředím a jeho dostupností lidem. Ve střední Africe, kde žijí zbývající populace východního poddruhu antilopy Derbyho, nejsou turistické destinace a jde o politicky velmi složité lokality. I díky nižší hustotě populace je tam ještě poměrně dost původní savany. Paradoxně antilopám pomáhá i to, že jde o státy s dlouhou tradicí trofejního lovu. Mohou zde působit jen oficiální komerční lovecké organizace, které mohou prosperovat i díky ochraně přírody.

 

Antilopa východní tedy není v ohrožení?

Spadá do kategorie zranitelných, což je nejnižší stupeň ohrožení. Jejich počet se odhaduje pravděpodobně na tisícovky kusů. Vzhledem k místům, která obývá, si ale přiznáváme, že to zase tak dobře nevíme. Studie početnosti jsme dělali ve Středoafrické republice, kde působí v přírodní rezervaci Chinko jeden z mých absolventů z Fakulty tropického zemědělství ČZU jako research–manager. I přes metody leteckého sčítání, fotopastí nebo obojků je složité zvířata spočítat. Antilopa Derbyho je veliká, ale přesto velmi dobrá ve schovávání.

 

Dá se určit velikost stáda třeba podle pozůstatků trusu?

Ano, naše první ekologické studie západního poddruhu antilop v parku Niokolo Koba v Senegalu byly založené na sledování nepřímých pobytových znaků. Nejen trusu, ale i okusu. Ukazuje se, že tam, kde jsme nacházeli největší množství trusu, jich je dodnes nejvíc, což nám v posledních letech potvrdily fotopasti.

 

 

Žádná zoo na světě nechová západní poddruh antilopy Derbyho. Nebyla by to jedna z cest, jak jim pomoct, jako když pražská zoo vrací do asijských stepí koně Převalského?

Je to jedna variant, o které jsme diskutovali a byla i součástí strategického plánu záchrany. Nyní se v zoologických zahradách chová jen východní poddruh, jde o pár zvířat v USA a Emirátech. V 70. letech je měla dokonce i pražská zoo, ale tehdy jsme u nás tato zvířata neuměli dobře dlouhodobě odchovávat a nakrmit, protože potřebují listí a nemohou se krmit senem. Na tomto východním poddruhu je vidět, že v zajetí se jejich populace udrží, ale není to tak, že by vzkvétala. Není jednoduché se o ně postarat. Zároveň populace západoafrického poddruhu není tak velká, abychom si mohli dovolit to riziko odebrat i jen menší část jedinců. Do budoucna je to ale jedna z možností.

 

Kdy jste se poprvé k antilopám dostala a co všechno je náplní vaší terénní práce?

Velmi se liší, co jsem dělala v začátcích před těmi patnácti lety a dnes. Poprvé jsem přijela do Senegalu jako doktorský student a dělala to, co naši studenti dnes – teď tedy v rámci covidu jen naši senegalští spolupracovníci. Musela jsem se tehdy sžít se stádem, identifikovat narozené jedince v rezervacích, probíhalo hodně pozorování, sběr bobků, odběry tkání a další věci, které pomáhají s řízením chovu. Spolupracovali jsme také při převozech uspaných zvířat s veterinářem a vytvářeli nová chovná stáda. Dodnes vedu jejich rodokmeny a plemenné knihy. Dělám také analýzy, kdo s kým by měl být ve stádu.

 

Takže jste dnes více manažerka?

Všechny poslední cesty vedly víceméně jen do kanceláří ministrů a poradce prezidenta, na ambasádu, univerzitu… Byly roky, kdy jsem si ani nevzala na nohy pohorky a musela to celé odchodit v lodičkách.

 

Má tamní státní správa zájem o záchranu antilop?

Určitě má, ale je to velmi složitá země na vyjednávání větších aktivit. Lidé ve vedoucích pozicích, se kterými musíme jednat, se často mění a jejich odvoláním se vždy přeruší kontinuita a začínáme nanovo. Už se nám stalo, že jsme domlouvali i pětkrát to samé. Vůle tam je, ale nastavení je náročné. Navíc teď, vzhledem ke covidu, už to ani není možné. Fyzicky tam nejsme.

 

Zkušenosti ze záchrany antilop Derbyho se prý snažíte využít i proto, aby se další druhy antilop nedostaly do stejných problémů.

To je velmi důležitá myšlenka. Není klíčové zachránit jeden druh. Chceme rozšířit naše aktivity na celou oblast západoafrické savany, když už tam máme zkušenosti a kontakty. V celém regionu jsme jedinou organizací, která takto pomáhá ohroženým kopytníkům. Navazujeme memoranda o spolupráci s několika univerzitami v afrických zemích a rozšiřujeme vzdělání tímto směrem, aby místní vysokoškolští studenti byli připraveni pracovat v tomto oboru.

 

Existuje 93 druhů antilop. Kolika z nich se týká nějaká míra ohrožení?

Do kategorie vyššího ohrožení spadá asi třetina druhů, do mírného ohrožení polovina. Jsou to velká zvířata, potřebují prostor, a konkurence je především se vzrůstajícím chovem dobytka obrovská. Dnes už se v západní Africe vyskytuje opravdu málo velkých zvířat mimo chráněná území. A i ta jsou pod obřím tlakem využívání přírodních zdrojů. Je to oblast, kde stále roste lidská populace, velkým problémem je třeba palivové dříví. Většina obyvatel na vesnicích stále vaří na ohni a dřevo je vzácnou surovinou. To znamená odlesňování, následně erozi, je to velký začarovaný kruh.

 

Kde všude v Africe pomáhají zvířatům projekty Fakulty tropického zemědělství, na které učíte?

Jsou to Senegal, Niger, Benin a Čad, pokud počítáme jen projekty, které fakulta aktivně dělá se studenty ve spolupráci s naší neziskovkou Derbianus Conservation. Tento spolek vznikl před lety při fakultě z týmu odborníků, vědců a studentů převážně z Fakulty tropického zemědělství. Další projekty má fakulta v národních parcích ve Středoafrické republice, v obou Kongách či v Namibii. Naši studenti ale jezdí do celé řady dalších zemí, jako je Jihoafrická republika, Zambie, Keňa, Etiopie, všude možně.

 

Co máte na fakultě na starosti z pozice vedoucí katedry chovu zvířat a potravinářství v tropech?

V první řadě garantuji magisterský studijní program, který je zaměřen na udržitelný chov dobytka nebo volně žijících zvířat, jejich management a ochranu. Studenti, kteří k nám přijdou, si mohou vybrat, jestli víc chtějí chovat domácí zvířata, nebo chránit divoce žijící zvířata. Nebo mohou jít střední cestou a chránit vzácná plemena domácích zvířat nebo produkčně chovat volně žijící zvířata.

 

A ten chov volně žijících zvířat?

Pod naši katedru spadá i farmový chov antilopy losí, která je příbuznou antilopy Derbyho a je chovaná na experimentální produkci masa. Nejsme tedy jen ochranářskou institucí, naopak, ukazujeme také další možnosti. Máme spousty studií spojených s různými druhy chovu zvířat určených na maso. Další výzkumné týmy jsou zase zaměřené na genetiku a hybridizace volně žijících zvířat s domácími.

 

Jak se stane, že Češka zachraňuje zvířata v Africe?

Měla jsem to jako spousta lidí, kteří u nás studují. Začali knihami o Africe nebo chtěli pracovat v zoologické zahradě. Když to hodně zjednoduším, já jsem odchovanec knížek od Geralda Durrella nebo zoologa a dlouholetého šéfa pražské zoo Zdeňka Veselovského. Když jsem zjistila, že něco takového je možné studovat a dělat, byla to moje první volba.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement